[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Sepultura (Bra), Pro-pain (Usa), Crowbar (Usa), Hamlet (Spa), Armed For Apocalypse (Usa)
19.4.2010, CK Semilasso - Brno (CZ)

Tak na poslední chvíli jsem obdržel akreditačku na tuto supr akci (díky Jimi!), takže hned po práci vyrážím jen tak nalehko ke KD Semilassu mrknout se na brazilskou legendu SEPULTURA, kterou snad netřeba nikomu představovat. Na místo dorážím něco před půl 8, tak ještě rychle do baru najedno, protože avizovaný začátek na plakátech i na webech byl ve 20:00.

Chvíli po 8hod se dostávám do klubu a co nevidím – zrovna končí druhá kapela – HAMLET ze Španělska. Tohle je první výtka, co se pořadatelům trošku nepovedlo. Čeknul sem aspoň poslední vál, ale zas tak o moc sem nepřišel, týpci hráli takovej přiteplenej metálek, nic moc pro mě. Navíc první kapela ARMED FOR APOCALYPSE byla prej pomalá jak důchodci ve frontě v supermarketu, takže ani tady asi nebylo o co stát.

Rozkoukávám se po sále a klubu a potkávám jen hrstku známých lidí, co znám z grindových koncíku, jinak samé neznámé xichty poměrně různých věkových kategorií. Klub už byl naplněn téměř k prasknutí, v sále se prakticky nedalo hnout, je vidět, že takové jména jako SEPULTURA či PRO-PAIN prostě táhnou, i když vstupné teda nebylo z nejlevnějších (na místě stál lístek snad 9 kol!). Další organizátorskou výtku bych přidal k tomu, že u vstupu jsme nedostali žádné razítko a účastník nesměl klub opustit – tohle sem zažil jen jednou a je to teda shit! Člověk se nemůže ani jít osvěžit na čerstvý vzduch, skočit si na pivko do jiné hospody, prostě je na koncertě jak ve vězení a musí chlemtat to odporné „festivalové“ Géčko z kelímku. Další věc, co mi pohnula žlučí, byl „atak“ přímo „pana“ pořadatele, který mi strhnul plakáty na ANTITREND open air festival (btw. 19.6.2010 v Žabčicích u Brna – šeci ste zváni :)), hned co jsem je na záchodě vyvěsil – tohle sem ještě nezažil a o nějakém „undergroundu“ a vzájemné podpoře extrémní muziky nemůže být vůbec řeč, holt love a tvrdý byznys už dohnal i naši oblíbenou muziku. No nic, člověk se s těmato věcma musí naučit žít, pojďme ale k samotnému koncertu.

Doufal jsem totiž, že si po nevydařeném začátku trošku spravím chuť a taky že jo - protože další páni na holení byli Amicí CROWBAR. Na těchto "těžkotonážních" borcích jsem tak trochu vyrůstal a přiznám se, že jsem ani nevěděl, že ještě hrají - každopádně mě jejich účast potěšila, tím spíš, že jsem je naživo nikdy neviděl. Ale co to, kam se poděla kapela tlouštíků, tak jak si je pamatuju z klipu "Broken Glass"? V hlavě jsem měl zafixované, že je tohle "nejtěžší" kapela na světě, jak na pohled, tak i jejich těžkotonážní hudební masáži. Vypadá to, že „kila“ zůstala už jen v muzice, pravděpodobně zůstal jen frontman (jeho agresivní vokál je snad nenapodobitelný), který si asi do kapely pozval mladší osazenstvo, aby tak oživil „legendu“ (omlouvám se, pokud se kapela nikdy nerozpadla, ale já o ní vážně přes 10 let neslyšel). Frontmanovi tuším pomalu táhne na 50(!) járů, pěkněj pořízek (ale asi něco za ty léta shodil :))s parádní bradkou a neskutečným vokálem. Jinak pro neználky hrajou CROWBAR ultra pomalej jakoby doom-core, tzn. je to pomalé, valivé, hutné…ale moc melodií tady nenajdete jako v klasickém doom metalu. Spíše naopak, je to agresivní jako kráva a pořádně se každý kytarový riff zasekává do hlavy. CROWBAR zahráli podařenej průřez svou tvorbou a minimálně mé srdce potěšili – k čemuž jím dopomohl supr zvuk, jedna z hlavních devíz této akce – všechny kapely byly parádně nazvučené a před panem zvukařem smekám klobouk (kdybych nějakej měl teda). CROWBAR končí, s Žankem (starým to známým grinderem) skáčeme na dva-tři kelímkáče a na PRO-PAIN nacházíme moc pěkné místa nahoře v prvním patře, odkud je supr rozhled na celé pódium.

PRO-PAIN - tuto NY HC legendu snad nemusím ani představovat, není to zas tak dávno, co jsem psal report o jejich vydařeném koncíku tady v Brně na Favále. Nyní se představili ve větším sále, na větším pódiu, s lepším zvukem, ovšem ne coby headliner. To jim ale vůbec nevadilo, protože koncert se jim vydařil skvěle, zrají jako víno a líbilo se mi to ještě víc než posledně. Old school HC-metal tak jak ho mají příznivci NY scény rádi, pod pódiem to konečně začíná vřít (po pravdě CROWBAR byla spíš poslechovka), troška se zaskákalo, troška zahrozilo, skočné pasáže střídají ty rychlejší (nepředstavujte si ovšem sypačku jako v deathmetalu, samozřejmě :)) - o nudě nemohla být ani řeč. Přiznám se, že jejich tvorba mě z CD nosičů nikdy nějak moc nebrala, ale naživo to má šťávu, prostě to je úplně něco jiného. Po nich se už ale vše chystá pro brazilskou legendu, na kterou se pravděpodobně těší většina početného obecenstva.

Opět chytáme s Žankem svoje místa na „balkóně“, abychom to celé „divadlo“ měli jak na dlani. Musím přiznat, že jsem se na Sepču moc těšil, ale především to byla zvědavost, jak si kapela povede v „nové sestavě“ – a navíc, nikdy jsem je neviděl. Po tom, co odešel Max, jsem přestal SEPULTURU sledovat (asi jako spousta dalších skalních fans) a před časem odešel z kapely i jeho bratr Igor, takže jsem byl zvědavej nejen na frotmana - černocha Derricka Greena, ale také na nového bicmana. Především pak na to, jak to bude znít jako celek a jak budou znít „nové“ vály po odchodu Maxe do SOULFLY. A byl jsem více než mile překvapen! Kapela předvedla 100% výkon, bubeník úžasném, radost pozorovat, zpěvák taky fajne (jak vstupování, tak vokál), novější vály nezněly vůbec špatně, ale samozřejmě když zahráli nějakou starou pecku např. z Roots, Chaos AD nebo Arise, mohli se lidi v sále posrat (včetně mě!). Takovej kotel, co se pod pódiem občas spustil, to se jen tak nevidí. Chvílema byl v pohybu celý sál pod náma, takhle zhora úžasnej zážitek. Za svůj „brněnský“ výkon si SEPULTURA zaslouží jen samé absolutoria. Tohle jsem vážně nečekal a musím konstatovat jednu věc – SOULFLY se může koncertě oproti těmto borcům jít zahrabat, zvláště pak, když namyšlenej Max vypíná promítací plátno, je vožralej a dělá ze sebe hvězdu - viz jeho extempore na Brutal Assaultu před pár lety. Borci v SEPULTUŘE se ukázali coby praví profíci, především pak sympaťák – kytarista Andrea Kisser, který si celý set opravdu užíval a je vidět, kdo teď kapelu táhne kupředu. Staré kultovky střídají novější songy, nevšiml jsem si, že by cokoliv z celého téměř dvouhodinového setu (!) bylo slabší, prostě dobře vyváženém set a asi si po tomto supr koncíku seženu i jejich novou tvorbu. Ke konci setu už klasika – samé kultovky, borci odchází, šílené publikum je přivádí zpět, následuje bubenické sólo, na které si pozvali několik posil z ostatních kapel (supr oživení celého setu a celkem i sranda) a vše zakončují jak jinak než megahitem „Roots Bloudy Roots“.

Zůstávám opařen stát s otevřenou hubou a nechce se mi věřit, že je konec – hned bych si to vzápětí celé zopakoval. Vivat Brasilia! Po koncíku ještě jdeme s Žankem „na jedno“ a pak hurá chrápat k němu. Druhý den v práci mi trošku zvoní v uších, ale pln skvělých zážitků si říkám, že další ze snů splněn…

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]