[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault fest vol. 15
středa 11.08.2010: And Hell Followed With, Godless Truth, Honour Is Dead, Ignominious Incarceration, První Hoře
čtvrtek 12.08.2010: SSS, Afgrund, TBA, Demonic Ressurection, Insania, Bonded By Blood, Rotten Sound, Trail Of Tears, Suicidal Angels, The Black Dahlia Murder, Obituary, Ensiferum, Gojira, Lock Up, Fear Factory, Children Of Bodom, Gorgoroth, Candlemass, Despised Icon, GWAR
pátek 13.08.2010: Bleed From Within, Gaza, Proghma - C, Alkonost, Callisto, Catamenia, Devourment, Kylesa, Monstrosity, Kalmah, Sigh, Crushing Caspars, Bal-Sagoth, Mnemic, Hypnos, Ill Nino, Necrophagist, Converge, Sepultura, Devin Townsend, Cannibal Corpse, Ihsahn, Napalm Death, Aura Noir
sobota 14.08.2010: Cock and Ball Torture, Ragnarok, Lost Soul, Sadist, Sybreed, The Arusha Accord, Barren Earth, Origin, Graveworm, Madder Mortem, Lyzanxia, Moonsorrow, Jesu, Macabre, Diablo Swing Orchestra, Voivod, Tankard, Dying Fetus, Meshuggah, Hypocrisy, Agnostic Front, My Dying Bride, Sarke, Watain, Ahab
12.-14.8.2010, Vojenská pevnost Josefov - Jaroměř (CZ)
2. den, pátek 13.08.

Páteční ráno prokletého dne začalo vlastně až po poledni s ohledem na pozdní příchod do stanu, takže první kapely tohoto dne mi prostě ušly. Litoval jsem především deathcorových BLEED FROM WITHIN. Tyto mladé Anglány jsem viděl před pár měsíci v Blavě coby předskokany The Charriot a IWBO, kde mě mile překvapili. Po nich prý stáli za shlédnutí i math/sluďte šílenci GAZA z USA, no snad se poštěstí příště.

Do areálu se dostávám až těsně před nejbrutálnější kapelou celého festu (viz dále) a stihnu tak kousek finských CATAMENIA, kteří si libují v melodickém black metalu, kde zpěvák občas zpívá spíš jak mařka, no nic pro mě.

To už ale s několika blízkými BDM přáteli postáváme u druhého pódia a za chvíli je to tady – texaský masakr motorovou pilou, tedy vlastně slamming kytarou je tady – zakladatelé specifického stylu zvaného brutal slam death metal jsou tady – DEVOURMENT! V dnešní době se stovky kapel snaží hrát jako oni, ale je to pořád to stejné a originál je jen jeden! Od začátku spustili tu svou – brutální sound sekaných kytar, ultrabrutal growling Mr. Majewskiho a houpavé bicí, které občas umí spustit řádný sypec. Basák s nasazenou koňskou hlavou mě fakt rozesmál a vůbec z celého setu bylo cítit, že se Texasané dobře baví a že si to na BA fest přijeli prostě užít. Žádné zbytečné pózy, žádné brutální gesta – za tyhle týpky hovoří muzika samotná. Je to možná furt to samé dokola, ale lidi pod pódiem (včetně mě) si mohli skoro krk ukroutit a hlavu utrhnout. No a na závěr obligátní megahit „Babykiller“ a mám jasno o nejbrutálnější kapele festu (což bylo vlastně už dopředu dané). Před léty v Olmiku to nebylo špatné, letos na BA festu ukázali vrcholnou formu, klidně bych si tento slam setík dal znovu.

Po DEVO je čas na pivo, sedíme a kecáme a v hlavě mi pořád zní trrrr. Na druhém pódiu mezitím hobluje KYLESA z USA a zvěsti o téhle kapele jsou zajímavé, tak to jdu omrknout. A opravdu se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejoriginálnějších kapel, co nám pořadatelé nabídli. Těžko identifikovatelný psycho styl, kterému vévodí zpěvačka a kytaristka v jedné osobě se zvláštním pěveckým projevem. Navíc má kapela 2 bubeníky, to se jen tak nevidí (neslyší). Celá show a muzika je poměrně dost energická, jsem opravdu překvapen.

Následuje stará deathmetalová pecka v podání dalších Amíku MONSTROSITY. Kapela, která si za dobu své existence prošla nemalými problémy a změnami v sestavě byla vždy zárukou prvotřídního death metalu a svou kvalitou mnohdy převyšovala jiné známější bandy, v čele s novodobými Cannibal Corpse (o jejich setu více viz níže), do kterých mimochodem před mnoha léty přišel nynější řvoun Corpsegrinder právě z MONSTROSITY. Hudba této floridské hordy byla vždy založena na technické kytaře, která ovšem nepostrádá melodické prvky – a ne jinak tomu bylo i na BA festu naživo. Bylo to fajn poslouchat, ale nasraly mě 2 věci – absence alespoň jednoho songu z nej fošny „Millenium“ a taky pozérské chování zpěváka, typický death metalový evil, z tohoto už jsem opravdu vyrostl. Díky výše zmíněnému bylo jejich vystoupení pro mou maličkost spíše mírným zklamáním. Před lety v klubu to bylo jiné kafe!

Poté následovala delší pasáž, ve které mě, Mr. Kořalíka, pana Zahradníka ani Hunterovic nějak nic nebralo, a tak se vydáváme směr Jaroměř pro něco kloudného k snědku, vždyť za půl dne sníst kolečko salámu, 1 rohlík a 4 piva není ideální ani pro ten nejvycvičenější festivalový žaludek. Čekala nás opravdu dlouhá cesta skoro přes celé město, protože všude měli buď jen fast food žrafky nebo bylo plno a nebo byly nasazeny speciální „festivalové“ ceny neúměrné kapacitě našich peněženek (jako např. v té nóbl restauraci s jezírkem, zajímalo mě jen, jak dlouhou dobu bude trvat, než se tam některý z opilých metlošů vydá na koupačku). Konečně nacházíme to pravé – mexickou restauraci s příjemnou zahrádkou a obsluhou. Navíc tu čepovali výborný Bernard, konečně normální pivo po všech těch festivalových břečkách. Taky jídlo bylo supr, takže nám ani nevadilo, že díky delšímu čekání se naše návštěva protáhla víc, než jsme původně plánovali. Při čekání na jídlo bylo celkem veselo, ovšem ne všechny zápichy si pamatuju – z mých poznámek si vybavuju něco o tom, jak pan Zahradník hypnotizoval psí misku ležící opodál (asi ji chtěl sbalit, protože nahodil svůj poťouchlý až lehce zádumčivý výraz ublíženého studentíka) a taky něco o židovské rozpravě o pohlavních orgánech a případných jizvách způsobených ve věku 7 let (víc o tom ví Ginger Amore Hunterovic). Nakonec pan Zahradník prohlásil něco o tlučení másla, což nemělo nic společného s mexickou kuchyní a tady jsem už i já úplně mimo, těžko říct, co tahle poznámka měla vlastně znamenat. Totálně přežraní se vracíme do areálu, žel během té doby jsme propásli několik zajímavých seskupení, což bylo také způsobeno zmatky v hracích časech a měnících se pořadí kapel hrajících v páteční podvečer (což mě nasralo především v případě německých techno death maniaků NECROPHAGIST).

Stíháme tak akorát konec nu-metalového uskupení ILL NINO, pro spoustu lidí určitě kapela, která by na tvrdě metalovém festivalu neměla mít svoje místo. Já si to nemyslím a tihle „moderní“ Amíci byli poměrně příjemným překvapením a oživením, charakterizoval bych to jako slabší Sepulturu z dob „Roots“.

Po nich následují další US-guys CONVERGE s jejich "chaotic“ hardcorem. Já o nich doposud slyšel jen chválu, žel naživo mi zatím unikali, tak sem to šel vočíhnout. Krom dobré pódiovky jsem byl ale zklamán, hudebně mi to nesedlo, divnej zpěv, divné postupy, celé to bylo takové zvláštní a ač se týpci opravdu na pódiu snažili, přišlo mi to hudebně bez potřebného drajvuj, už chápu, proč se u nich objevuje to slovíčko „chaotic“, no ale na mě je to asi moc.

Následují ultra rychlí grindeři LOCK UP, kteří měli původně hrát ve čtvrtek, ale byli přehozeni právě se Sepulturou. LOCK UP to totálně rozmetli, asi není pro nikoho novinkou, že mají jednoho z vůbec nejrychlejších bicmanů, který se s tím opravdu nepáře a pomalé pasáže snad ani nezná. Kapela kolem Shane Emburyho (jinak samozřejmě NAPALM DEATH nebo BRUJERIA – poznávací značka „květák na hlavě“ ) sklidila zasloužené ovace, takto se má hrát rychlá, nekompromisní muzika, s ničím se nesrat a rovnou tah na bránu.

Po extrémním výplachu měl přijít na řadu DEVIN TOWNSEND aneb geniální kytarista a neskutečný hudební mozek v jedné osobě, který působí v nespočetném množství hudebních těles, moc jsem se těšil, co nám tento „magor“ předvede. Žel s Mr. Kořalíkem jsme zůstali uvězněni v pivním stanu, protože ještě než Devin a jeho kumpáni začali hoblovat, spustila se z nebe taková průtrž mračen, že si něco podobného snad ani nepamatuju. Během pár minut bylo všude bahno, mokro a dostat se k pódiu bez pláštěnky bylo absolutně nemyslitelné. Tu sme ale neměli, děšťová smršť se dostavila úplně znenadání a bez varování - navíc jsme pěkně promokli, když náš močák nevydržel nával piv nakupených za celé odpoledne. Místo Devina a jeho kytarových kouzel se vydáváme do stanu pro něco suchého na sebe, tohle mě opravdu vytočilo, ale člověk přírodě neporučí. Doufám, že to nebylo naposledy, co se Devin v ČR ukázal, to bych si asi vyčítal do konce života.

Jakoby počasí nemělo Devina v lásce, protože hned jak dohrál, přestalo pršet a na řadu přišli kultovní řezníci z Buffala CANNIBAL CORPSE. Neviděl jsem je už několik let a musím říct, že několik posledních desek je nuda, pořád dokola to samé, kam se hrabou na časy „Tomb“, „Bleeding“ apod. První polovinu setu mě potěšila snad jen hitovka "I Will Kill You", jinak ale nezahráli nic pořádného, jeden bezpohlavní song střídá druhý, pořád stejná kytara, rytmus, monotónní vokál, nuda. Až ke konci jsme se dočkali klenotů v podobě 2 pecek z „Bleeding“ a samozřejmě „Hammer Smashed Face" - úplně na mě dýchla doba jejich zlatých časů. Jenomže 3-4 parádní vály z hodinového setu jsou dost málo, CxCx už pro mě nikdy nebudou patřit ke špičce dnešního death metalu, žít z minulosti se prostě nedá. Navíc až tady jsem si uvědomil (při poslechu frázování v „Stripped, Raped and Strangled“), že tolik opěvovaný Corpsegrinder je vlastně dost průměrný zpěvák (když nepočítám geniální ječáky), co jen monotónně chrchlá do mikrofonu a ke všemu má nejtlustší krk na světe – no fuj!

Progresivní blackovku INSAHN už z povinnosti vynechávám (prej to bylo ale celkem zajímavé dle slov některých i dokonce BDM fans), k pódiu se musím vrátit samozřejmě na největší pecku tohoto večera – NAPALM DEATH. Tato britská legenda už toho za ty léta má dost za sebou a pořád tlačí tu kárku s názvem grindcore před sebou a většina dnešních kapel jim prostě nesahá ani po kotníky a stále se je od těchto „staříků“ co učit. Barny a spol opět předvedli bezchybný výkon, ostatně jako vždy, řádícím fans pravděpodobně chyběla jen možnost stage divingu, který je při NDčkách tak trochu povinnost. K dispozici měli „jen“ 45 minut, což je pro ně dost málo, vždyť jsme od nich zvyklí na extrémní sety trvající třeba i hodinu a půl. Proto se nedostalo na spoustu kultovních songů (škoda), ale jinak nemám jejich gala představení co vytknout, od nich se nic jiného než preciznost a 200% nasazení snad ani nedá čekat, hoši díky za další super zážitek!

Tímto končí pro mou maličkost hudební produkce pátečního dne, resp. už sobotního brzkého rána a opět se s přáteli (tentokrát ještě v hojnějším počtu) vydáváme na tolik námi oblíbenou diskotéku. Vybaveni vlastním alkoholem (Frisca, piva a několik litrů houby) obsazujeme stůl a občas jdeme mrknout na plac, kde to dneska vře a řve především v rytmu metalu, takže většina místního osazenstva je více než spokojena. Hrálo se až do brzkého rána, vše zakončeno Míšou Džeksnovým, na který sme si zapařili ve stylu brutálního death coru, nejenom DJ si musel myslet, že jsme totálně na drogách, těžko někdy viděl na place takové peklo, obzvláště pak na song krále popu :-). Už bylo dost hodin a z klubu nás nakonec vyhnali, nejdřív však museli vzbudit několik polomrtvol, které si na gaučích ustlaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se po svých chtěli někam vydat pryč. Naše vydařená párty se protáhla až do ranních hodin a vše zakončujeme hromadnou pitkou poslední petky s houbou před naším stanem, přešlapujíc v pořádné kaluži. To, že bylo pod námi poměrně mokro, řešili někteří jedinci po svém (především pak Anxur a kdo jiný než Mr. Kořalík) - ať už to byla verze naboso nebo ještě extrémnější podoba – jen v ponožkách po kotníky v kaluži. A pak že alkohol dělá z lidí zvířata. Kolem 7 hodiny ranní je dopita poslední kapka a celý sněm rozpuštěn, každý zapadá do svého stanu, aby nabral síly na poslední den BA festu.

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]