[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Emmure, Chelsea Grin, Obey The Brave, Attila, Buried In Verona
24.4.2013, Favál - Brno (CZ)

Během jednoho měsíce se Brno dočkalo dvou výborných, převážně deathcorových akcí světového ražení. Po Beneath The Massacre/Job For Cowboy/War From a Harlots Mouth/Gorod (březen 2013 na Melodce viz můj předchozí report) jsme se tentokrát mohli těšit na Favále na deathcore/hardcore veličinu EMMURE a několik zajímavých supportů k nim.

Na Favál se dostávám chvíli po půl 7, kdy měli celý večer odstartovat BURIED IN VERONA až z daleké Austrálie. To už je klub poměrně slušně zaplněn, dnešní hojná účast byla velmi příjemné překvapení. Australani mě ovšem moc nenadchli, bylo to po většinu času teplé jak červený kohoutek. Nic moc neříkající metalcórek pro pubertální publikum, sem tam s trošičku tvrdší pasáží, ale jinak byly na týpcích zajímavé snad jen jejich knírky a poměrně mladý věk. O patkách a srandovních upnutých riflích (jak trend káže) ani nemluvě :). Mimoto zvuk, jak se patří na první kapelu, se bohužel zatím dost hledal.

Další bandou byli Amíci ATTILA, kteří se už popasovali se zvukem lépe, a taky samotná muzika už byla o něco zajímavější. I když základ tvořil poměrně tuctový mix metalcoru a deathcoru, dokázali to kořeni poměrně osobitě oživit, především pak zpěvák, který svým rychle narapovaným frázováním uzemnil nejednoho fanouška. Lidi pod pódiem se začali trošku hýbat a to mělo to hlavní teprve přijít.

Poměrně očekávanou kapelou byli kanadští OBEY THE BRAVE. Ti se malinko vymykali ze stylového obsazení dnešního večera, bo jejich muzika stavěla především na pevných základech moderního hardcoru, se špetkou metalových kytar. Nejen já jsem byl zvědav především na zpěváka, protože jím nebyl nikdo menší než řvoun Alex, který dříve drtil hlasivky v dnes již téměř legendárním seskupení DESPISED ICON, kteří by se dali snadno označit za průkopníky deathcoru. Bohužel obě kapely se jen těžko dají srovnat, DxIx byl rychlý, našláplý, energický…a na svou dobu i poměrně originální. To OBEY THE BRAVE ničím nevybočují z daného stylu a zařazují se po bok stovek dalších podobných kapel do šedého průměru, škoda. Krom toho zvuk nemastný, neslaný…týpci se to snažili vynahradit alespoň živelnou pódiovou show, ale to bylo málo. „Obejáci“ tak určitě nesplnili nemalé očekávání…

No a napětí stoupá, na pódiu už to totiž řežou Amíci CHELSEA GRIN. Musím se přiznat, že do tohoto večera jsem znal kapelu jen podle jména a už při prvních tónech mi vyrazila dech natolik, že už další den jsem si musel sehnat nějaké nahrávky. Naprosto ZABIJÁCKÝ zvuk, breakdowny jak z pohádky, prostě prvotřídní brutalita. Zpěvák sice v té zvukové kouli (v dobrém slova smyslu) nebyl zas tak slyšet, ale i tak jsme se (konečně) dočkali i malinko brutálnějších hlasových poloh a taky sem tam rychlejších bicí, jaká to příjemná změna. Základem ovšem byly stěny bořící breakdowny, tohle prostě musí každého uzemnit. Podobný pocit jsem zažíval měsíc zpátky při podobně strhujícím představení skopčáků WAR FROM A HARLOTS MOUTH na Melodce (viz můj předchozí report). Sem tam se našel pokus o melodičtější pasáže (především v novější tvorbě, kterou zde prezentovali), ty mi ale do jejich muziky moc neseděly, Fanoušci Petra Čecha s spol. by se prostě měli držet toho, co jim jde nejlíp – sekané krkolamné breakdowny, které mají šťávu. CHELSEA GRIN nasadili laťku hodně vysoko a tak jsem byl zvědav, jestli ji hlavní hvězdy večera – tedy EMMURE, překonají.

No a kdo čekal, že překonají, čekal správně. EMMURE jsem viděl zatím jednou ve Vídni nějakej rok zpět a byl to pro mě jednoduše zážitek na hodně dlouhou dobu. Jejich poslední 2-3 desky jsou naprosto vyrovnané, ale přesto tak našláplé, že je člověk musí sjíždět pořád dokola. Dalo by se říct, že EMMURE jsou takovou mašinou na „hitovky“, protože tolik zapamatovatelných songů v tomto stylu asi nikdo nemá. Hned od prvního válu nasadili pěkně zhurta (navíc podpořeni brutálním, ale přesto krásně čitelným zvukem) a pod pódiem začal vřít kotel, který jsem zažil snad jen při nočních vystoupeních grindových špiček na Obscene Extreme Festu. Celkový báječný zážitek mi ovšem hned u prvního songu málem pokazila ztráta peněženky, kterou jsem však naštěstí po chvíli hledání našel a dokonce v ní ani nic nechybělo, uff – zbytek večera a celková nálada by se v opačném případě vyvíjeli docela jinak. Rychle zpět do kotle, EMMURE totiž nikoho nenechají ani na chvíli odpočinou a valí jednu pecku za druhou – např. Solar Flare Homicide, Protoman, Sunday Bacon, Drug Dealer Friend, Dogs Get Put Down či Children Of Cybertron…prostě paráda! Hrálo se hlavně z posledních 2 desek a nejen já byl v 7. nebi :). Ke konci jejich setu (který překvapivě nebyl zas tak úplně dlouhý) přišlo sice maličko zvolnění v podobě uvolněnějších až možná trošku utahaných songů, ale to byla jen malinká vada na jinak parádním, ale zároveň brutálním a energickém setu, který si každý musel dosyta užít. Na konci se čekalo na přídavek, ten však nepřišel…škoda, ale borci asi toho měli plné kecky, ze stropu Faválu totiž kapal pot.... I tak musím pět jen samou chválu, snad se Brno opět (a hlavně brzy) dočká podobně vydařené akce!

Celý koncík skončil poměrně brzo a mě nezbývalo, než si prodloužit večer do prvního ranního vlaku – po ose Favál – Brooklyn – jakýsi non-stop (kde jsme omylem v juke-boxu pouštěli místo songů videoklipy na miniaturní obrazovce) to uteklo rychle, alkoholově (druhý den dovča to jistila) a příjemně, touto cestou bych rád poděkoval všem, kteří se mnou do rána vydrželi :). Uvidíme se na další akci :).

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]