[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault 2013 vol. 18
Aborym, Aeternus, Alcest, Amorphis, Anthrax, Antropofagus, Atari Teenage Riot, Behemoth, Belphegor, Benediction, Biohazard, Borknagar, Brotherhood Of The Lake, Carcass, Carpathian Forest, Centurian, Clawfinger, Coffins, Contrastic, Crushing Caspars, Cult Of Luna, D.R.I., Decrepit Birth, Devildriver, Downset, Dr. Living Dead, Dying Fetus, E.N.D., Ensiferum, Entombed, Fear Factory, Fields Of The Nephilim, Glorior Belli, Gojira, Hacride, Hate, Hatebreed, Ihsahn, In Flames, Jungle Rot, Katalepsy, Killing Joke, Leprous, Loudblast, Madball, Magrudergrind, Malevolent Creation, Marduk, Meshuggah, Misanthrope, Novembers Doom, Obscura, October File, Opeth, Carcass Orphaned Land, Overkill, Primordial, Pro-pain, Rotten Sound, Saturnus, Skeletal Remains, Solefald, Sylosis, Testament, Trivium, Voivod, Vreid, War From A Harlots Mouth, We Butter The Bread With Butter, Whitechapel
7.-10.8.2013, areál Vojenské pevnosti Josefov - Jaroměř (CZ)
druhý den – pátek 9.8.2013

Druhý den se nám podařilo vstát jakž takž, ale než jsme se s Kassandrou zkulturnili, přišli jsme akorát na konec živelného setu slovenských grind stars ATTACK OF RAGE (SK).

Po nich už ale nastupuje banda, kterou jsem v žádném případě nechtěl prospat – ruští brutalíci KATALEPSY (RUS) aneb slam ze všech východních slamů nejslamovatější. Ož už ovšem není tak úplně pravda bo jejich aktuální fošna se vrhla poměrně jiným směrem, je techničtější a rychlejší a nahoupaných pasáží ubylo. Po pravdě mě baví víc starší matroš, i když je hudebně jednoduší. Úplně stejně jsem to cítil v živém projevu na BA Festu. Starší tvorba supr houpačka, jen si zlomit krk. Novější tvorba poměrně nasypaná, už méně záživná, ovšem i tak musím vyzdvihnout výkon bijana, který si to dobře dával, sice typický Ivan, ale za bicíma dělal divy. Jedna z nej ruských brutal dechových kapel z Ruska (a že se jich v těchto končinách poslední dobou opravdu vyrojilo!) rozhodně nezklamala, jen škoda, že nedostali lepší čas.

Po nich jsme se chystali hromadně na oběd, ovšem první tóny následující bandy, jmenovitě MINORITY SOUND (CZ), předpovídaly zajímavou muziku, takže jsme ještě chvíli vydrželi a mrkli na ně. Předvedli poměrně osobitý a místy „taneční“ elektro-metal, na české poměry vskutku nevídaná to věc. Zvuk sice nebyl potřebně agresivní, ale i tak nejenom mě kapela poměrně zaujala. Místy takový pokus o český klon PAINu a jím podobných seskupení.

Pak už se v poměrně početné skupince (některé „členy“ této skupiny jsem nabrali docela náhodně cestou do města) vyrážíme na oběd do Jaroměře, tentokrát zkratkou do fajnové restauračky kdesi vzadu ve městě na sídlišti, kam jsem se cca před 2-3 rokama plazil ožralej, unavenej a totální oklikou tak dlouho, že jsem cestou málem pošel a zpět musel vzít taxíka, protože bych byl na zpáteční cestě ještě dnes. Pěkně jsme naplnili hladové břicha a to za poměrně příznivé ceny - ne jako ve spoustě restaurací kolem, kde byly pro návštěvníky festu přichystány „Brutal Assault Menu“, většinou smažené žblichty za nekřesťanské love – co jiného taky čekat v blízkosti festu, na kterém hraje tolik blackmetalových kapel, že? :-). Dobré jídlo, fajn pokec a pivo ve skle – tato kombinace způsobila, že se náš pobyt ve městě docela protáhl, takže jsme přišli o pár zajímavých kapel, mě osobně mrzeli především hácéčkáři PRO-PAIN (USA), kteří tady před léty předvedli dobrou sadu.

Do areálu se vracíme, až když to na pódiu hrnou old-schoolový LOUDBLAST (FRA). Tihle pánové už mají leccos za sebou a hrnou si to stále ve stejné lajně, jako před mnoha mnoha léty, kdy jsem o nich slyšel poprvé. Jasně bylo slyšet, jak jsou týpci za ty léta vyhraní, na druhou stranu ničím zvláštním zas tak moc nepřekvapili, prostě poctivě zahrány old-school thrash/death metal, po pár válech ztrácím pozornost, chce to dokrmit těch pár škopků lupnutých na obědě a po cestě zpět :-).

Po nich nastoupili polští nenávistní satanáši HATE (PL), kteří mě z desek nikdy moc nebrali a jak se hned od začátku jejich setu ukázalo, nejinak tomu bylo i naživo – především pro jejich blackmetalovou image, tohle není nic pro mě. Nechápu, proč převážně deathmetalová kapela musí při vystoupení chrlit ohně a být pomalovaná jak rychlík do Ostravy. Tohle pak akorát odvádí od samotné muziky, i když ani ta mě příliš nenadchla, lepších death/blacků jsem slyšel už spousty.

Vydáváme se na „zelenou louku“ k distrům na pokec za známýma a na notnou chvíli se zastavujeme u stánku časopisu Maxim, kde se to kozama jen hemžilo. Kupodivu větší oblibu měla zvířecí (ovšem neživá) koza než ty živé (ovšem pravděpodobně silikonové) v páru, resp. Velkém výstřihu zdejších „hostesek“ již zmiňovaného časopisu. Kdo nezná tuto atrakci, těžko popisovat, kolik srandy se u ní dá zažít – jedná se o obrovskou fotku „usmívající se“ kozy (zvířete) v pravděpodobně tyrolských horách a ze zadu ji drtí bavorská postavička bez obličeje, který vždy zezadu do výřezu doplní někdo ze zdejších vypitých metalových individuí. Některé xichty do celé scenérie zapadli tak, že celý výjev vypadal jako živý, takže foťáky se jen blýskalo a okolí se smíchy válelo po zemi. Příjemné zpestření na drsně metalovém festu :-).

Na třetí, tedy částečně uzavřené Obscure stagi se mezitím chystali Jarin z Práglu a spol. aneb PERFECITIZEN (cz), bohužel o dost dříve, než bylo v plánu, takže jsme je nakonec propásli – škoda, Jarinovy hyperblastové sypačky si rád poslechnu kdykoliv znovu, ale ještě bude určitě příležitostí…. Krom toho se z ničeho nic spustil silný liják a s Kassandrou jsme tak uvízli v jednom z krytých barů (parádně vychytaných uvnitř hradeb), kde se krom nás mačkalo snad tisíc lidí snažící se schovat před opravdu brutální bouřkou (jaká mohla být asi jiná na takovém festu,že? :-)).

Asi tak za půl hodiny déšť téměř ustal, akorát na moje oblíbence MALEVOLENT CREATION (USA). Kapela, která v 90. letech udávala směr death metalu (i když nikdy si nevypracovali takové jméno jako někteří jejich kolegové z Floridy či New Yorku) má i po více než dvou dekádách své existence pořád co nabídnout. Skalní fans byli samozřejmě natěšení hlavně na staré dobré flákoty a když zazněly top pecky jako „Blood Brothers“ nebo „Coronation of Our Domain“, byl jsem i já blahem bez sebe. Prostě parádní old-school death metal v americkém střihu, nic víc, nic míň, ale v jejich podání to naprosto stačí. Podobně to cítila i skupinka zmoklých nadšenců, kteří si až kdesi vzadu za zvukařem zřídili svůj soukromý kotel a tam to roztočili o 106. Očividně panovala dobrá nálada jak v tomto kotli, tak i kolem něj :-).

Jelikož jsme to minulou noc zapíchli poměrně brzo, dnešní večer byla v plánu řádná šesťáková kalba až do rána. Chtělo to tedy trošku posilnit, tak jsme začali přemýšlet, kde si dát něco dobrého. Co čert nechtěl, potkali jsme pana Anxura a jeho vysmáté kamarády, kteří v ruce dřímali flašku rakije, no prostě jako na zavolanou. Nálada tím pádem ihned vzrostla, zvláště pak, co jeden z Anxurových kámošů svým účesem připomínal jistého Adolfa H., co se dělo následně raději nebudu popisovat, naprosto krajní černý humor prostě, při zvýšené hladině alkoholu v krvi prostě člověk jedná poměrně spontánně. Aby toho nebylo málo, stala se ještě jedna veselá příhoda –před Obscure stage stál jeden typan, totálně na kašu, nějakou dobu lomcoval s Toi-Toikou jak divý, pak do ní vlezl, po chvíli vylezl ven, kopl si do odloženého piva a za potlesku přihlížejících odešel pryč.

Vrchol pátečního večera se ovšem kvapem blížil, takže bylo zapotřebí chytit pěkné místo kousek od pódia a blázinec zvaný MESHUGGAH (SWE) mohl směle začít. Musím se přiznat, že tuhle kapelu zkrátka obdivuju, i když z desek ji zas tak často nesjíždím – jejich síla je totiž především v živém provedení. Jejich matematický, jeden laik by řekl stále dokola se opakující, hudební masakr je prostě nenapodobitelný. Pořadatelé jim naštěstí dali super čas, podobně jak před několika roky zpět, protože za denního světla by to nebyl takový tlak a atmoška. Takhle pěkně se světelnými efekty a zabijáckým zvukem to prostě byla totální pecka několika tunovým kladivem přímo do hlavy. Do posledního tónu a úderu naprosto přesně zahraný hodinový set, který zůstane v hlavě ještě hodně dlouho. Preciznost, vyhranost, extra výkony na všech postech, prostě tahle kapela jiná nikdy nebude. Paradoxem je, že i takto rytmicky složitá muzika má takovou šťávu, že lidi v kotli byli jak utržení z řetězu, já sám jsem se dostal do naprostého tranzu, těžko říct, jestli bych měl podobný stav, kdybych byl střízlivý, ale myslím, že asi ne. Dobrá nálada + Meshu = intergalaktický orgasmus. Jejich muzika je prostě z jiné planety, kdo neviděl naživo, neuvěří, těžko popisovat. Jejich set si každý po svém užívali některé postavičky v naší blízkosti, jako např. samopařič v modré pláštěnce (vypadal, že neví kde, kdy a proč je, ale hlavou házel, div mu neupadla), květinové děti tancující (opět) twist a bohužel taky pan „Pískalka“, který nás neskutečně nasíral svým neustálým pískáním, škoda, že taky neumím pískat, aby viděl (resp. slyšel), jak příjemné je hlasité pískání z blízka do uší…a nebo kdybych tak aspoň byl o dvacet čísel větší a o 40 kilo těžší, to bych pak byl větší a silnější a mohl mu drze něco říct…:-). Každopádně hodina strávená v jiné hudební dimenzi uběhla jako voda, o pátečním top masakru bylo (vlastně už dopředu) rozhodnuto…

Po nich nastoupil jeden z největších avizovaných taháků vůbec celého BA festu - IN FLAMES (SWE). Jeho melodický metal mě nikdy moc neoslovil, nejinak tomu bylo i naživo, 2-3 vály a stačilo, stále se opakující postupy tvrdších pasáží a melodických, až vlezle líbivých linek na mě prostě nezabraly…jejich krajani před nima, to bylo jiné kafe. Prostě hrát po Meshu bych nikomu nepřál…ale abych nebyl jen sprostě neobjektivní (což většinou jsem…), In Flames samozřejmě sklidili veliký ohlas, před pódiem bylo více než narváno…

My se raději přemísťujeme dozadu na Obscure stage, kde se mezitím začaly mačkat davy lidí, takže se taky chceme mrknout na ATARI TEENAGE RIOT (GER). Tohle „kultovní“ elektro-industriální-punkové seskupení má v undergroundu docela jméno, tak jsme chtěli vědět proč. Krom toho, že se dovnitř vůbec přes masy lidí nedalo dostat, „hudebně“ nám stačil jeden song z povzdálí a raděj mizíme na jedno. Asi jsem málo tolerantní, ale tohle je prostě jen extrémní elektronická sračka, na metalovém fesťáku pro mne poměrně nepochopitelný to jev. Lidi ale na to pařili, tak jim takovou zábavu brát nebudu…

K hlavním pódiím se vracíme až na kult ze všech nejkultovnějších - CARCASS (UK)!!! Co k nim říci? Nečekal jsem, že to bude až taková pecka a že zahrají tolik starých grindorových fláků. Vzpomínky na pubertální léta, kdy jsem je bral coby nejbrutálnější kapelu na světě, se dočista vrátily. Skvělý zvuk, brutální gore atmosféra, energické vystoupení, výborný výběr songů, co víc si lze přát k pozdní páteční noci? Jejich death metal se špetkou grindu (který je cítit především v jejich rané tvorbě) je těžko zaměnitelný, plný naprosto úchylných melodií a technických fines, Carcass prostě žijí dál a stále mají co říct. Dnešní rychlokvaškové kapely by se od podobných legend měly učit, jak se skládá opravdová muzika a jak pak takovouto muziku přednést při živém vystoupení. Klobouk dolů pánové, úžasné zakončení páteční hudební produkce.

No a pak už byl čas jen na pořádnou kalbu s Mr. Topinkou z Pigsty a jeho kumpány v jenom z pivních stanů – krom muziky se samozřejmě odborně debatovalo o českých filmech (jak jinak), což se protáhlo až do brzkých ranních hodin (rozjařeného Topiho jsme v pivním stanu opouštěli někdy kolem 6 hodiny ráno). O Topiho xichtech během pantomimického vystoupení alá Petr Čepek (dle slov Topiho „to byl ale démon!“) se mi pak zdálo ještě několik nocí…:-)

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]