[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Disgorge (Usa), Internal Bleeding (Usa), Beheaded (Mt), Morthem (At)
11.11.2013, Modrá Vopice - Praha (CZ)

Jedno chladné podzimní pondělí se v pražském klubu Modrá Vopice (kde se obyčejně na konci léta sjíždějí fanoušci latrín a kadidel) konal veliký svátek old schodových death metalových fans – vůbec poprvé (pokud se teda nepletu?) se na území našeho malého státečku objevili zakladatelé tzv. slam death metalu – INTERNAL BLEEDING! Já na ÍBéčkách vyrůstal a jejich koncert byl tudíž pro mě něco jako splněný dětský sen.

Fred ze Smažek dokonce kvůli tomu vypravil výletní dodávku a dalo se předpokládat, že o místa v ní bude velký boj. Žel nakonec se ukázalo, že ani takováto luxusní sestava už dneska tolik netáhne a nakonec se ani její kapacita zcela nenaplnila. No což, aspoň že v ní bylo povoleno jíst mastný salám a chlastat škopky a polívat s nimi drahé sedačky :). Cesta do Práglu utíkala pěkně zostra, Fred se ukázal coby dálniční sebevrah a tak jsme byli rádi, že jsme na místo určení dojeli bez jediného škrábance.

Kolem 8 hodiny večerní se tedy dostáváme do klubu a na pódiu už to roztáčí dnešní support – MORTHEM z Rakouska. Tuctový death metal na rozehřátí, hlavní kapely ještě přijdou. Dobrým znamením byl poměrně kvalitní a brutální zvuk a to hned takto na rozjezd, takže se bylo na co těšit…

Trošku jsem se podivil dvěma faktům – že takováto sestava hraje v dřevěné boudě kdesi na periferii (Pražákům se omlouvám za případný místopisný blud :)) namísto pořádného klubu - nic proti Modré Vopici, ale legenda typu IB (plus popularita amerických DISGORGE) si logicky žádala něco lepšího. Na druhou stranu se dostávám k faktu č. 2 – jak nízká účast na tak supr gig byla. Když jsme dojeli, bylo jen 47 platících, na konec se číslo (prý) vyšplhalo na cifru kolem 90 platících fans. Každopádně kapacita už tak malého klubu zůstala z velké části nenaplněna a naskýtá se otázka, jestli jsou lidi jen líní dojet na takový koncert nebo dnešní popularita tupa-tupa gore grindu válcuje opravdovou (=kvalitní) a nekompromisní muziku…

No a už tu máme první kapelu, která stojí za podrobnější rozbor – BEHEADED z Malty. Tato „exotická“ sebranka je v našich končinách poměrně známá, nejlepší léta ovšem kapela prožívala začátkem tohoto milénia a popravdě jsem je dlouho neviděl, takže jsem měl trošku strach, co týpci předvedou. Kapela od doby své největší „slávy“ prošla nemalými personálními změnami a popravdě zatím jejich poslední studiový zásek (CD „Never to Dawn“ z roku 2012) zdaleka nedosahuje kvalit starých desek. Naživo ale nyní předvedli strhující set jako za starých časů. Brutální death/grind válec postavený na častém střídání temp, nálad a riffů s občasným výletem do melodických linek a sem tam zazní i podařené sólo. Bohužel právě u sólíček byla nejvíc patrná absence druhého kytaristy. Jinak bicman měl moc pěkné sypačky, radost pohledět, resp. poslyšet :). Na závěr jsme se dočkali těch nejlepších starých pecek a lidi pod pódiem se pěkně rozpařili. Moc povedené vystoupení, teď ještě zapracovat na pořádné nové desce :).

Po Malťanech už je řadě kapela, která mě tolik ovlivnila hned na začátku mé metalové „kariéry“ a která má na mé sluchovody velký vliv dodnes, celkové téměř již 20 let – INTERNAL fucking BLEEDING! V sestavě, která čítá dva zakládající členy (kytaráka Chrise Pervelise a bubeníka Billa Tolleye) to hned ze začátku na nás vybalili zostra - starý slamoidní vál a lidi kolem už si lámou krky! Nyní vzhledem k výše uvedenému budu silně neobjektivní, ale celý jejich set pro mě byl opravdu jak jeden velký sen, od začátku do konce jsem byl do toho úplně položen, ta vlna energie a nasazení (a to některým členům klepe pomalu důchod na dveře :)), ale především klasická kostra jejich songů – nic složitého, jen zkrátka rytmicky vychytaná sada do hlavy – na tohle se prostě musí kymácet i člověk s obrnou…:). Ne nadarmo se sami členové během svého setu odkazovali na NY HC styl, vždyť kořeny jejich muziky jsou opravdu na půl death metal a na půl energické a brutální HC. Většina songů zazněla z nej desky – staré to vykopávky – „Voracious Contempt“, a když došlo na kultovní „Inhuman Suffering“, byl jsem v sedmém nebi! Jen malinko škoda toho uřvaného HC zpěvu, brutální vokál by muzice dodal ještě větší grády. Samotného řvouna Keitha DeVita (ex – Pyrexia či ex- Catastrophic) mě bylo až malinko líto, protože bylo vidět, jak moc je za celé turné vyřvaný, mezi songama skoro nemohl mluvit, naštěstí do songů mu to křičelo bez problémů. Krom starých fláků jsme se dočkali několika ochutnávek z chystané novinky, které vůbec nezněly špatně. Překvapivě prakticky nezazněly vály z HC mezi-éry (1999-2004), kdy IB vydali dvě alba, kde znatelně opustili death metalové vody a které jejich skalní fans většinou přijali docela nelibě. Já mám obě desky hodně rád a tak mě to trošku mrzelo, že největší hity z těchto CDs nezazněly. Ale to vůbec nevadilo, i tak jedna pecka střídala druhou, Chris Pervelis (poměrně příznačné příjmení :)) aneb postarší pán v bermudách neustále dělal výlety mezi lidi, kde úchylně pařil srandovním pohupováním v kolenou, a bylo vidět, že si to náležitě užívá. Fans rozpoutali pořádné slamové peklo pod pódiem a na jeden vál i na pódiu, prostě 100% show se vším všudy. Na IB jsem se těšil hrozně moc, ale takový zářez do mé paměti jsem snad ani nečekal. Doufám, že na další jejich vystoupení nebudu čekat dalších dvacet let, což jsem taky po koncertě Mr. Pervelisovi sdělil – jen se smál, opravdu příjemný chlapík, žádná zkurvená celebrita.

No a na závěr jsme se přesunuli z pomalého (místy středního) HC tempa do mega masakrózního sypačkovitého nářezu – hlavní hvězdou večera totiž nebyl nikdo jiný než DISGORGE made in USA. A podle očekávání týpci smetli vše živé svým naprosto nekompromisním, na první pohled zmatečným stylem, který se dá shrnout následujícím citoslovcem: trrrrrrr – tr-tr-tr-tr-tr – trrrrrr!!! :). Tato spíš polo-mexická mašina (krom hlavního mozku – charismatického kytaráka Diega působí totiž v kapele většina černovlasých „opálených“ typanů ) to rozbalila tím nejlepším z prvních dvou desek (na kterých jsou ještě jakž takž zapamatovatelné vály), škoda jen, že bubeník se hned z počátku potýkal s několika technickými problémy. I tak tato sebranka intenzivních zabijáků předvedla nadstandardní set, čtyřnásobná (2x kytara, basa a zpěv) vrtule dlouhých černých dek byla samozřejmostí od začátku do konce. Nelze se nezmínit o brutálním hrdelním projevu zpěváka - tak jak se sluší a patří vlastně v celé historii této bandy. Novic v kapele ovšem není žádný zelenáč, vždyť se jedná o Angela Ochou, který má za sebou působení v tak zvučných jménech jako jsou Condemned či Cephalotripsy. Jistě, kultovní Matti Way to sice není, ale ostudu určitě kapele nedělá, i když na druhou stranu je třeba zmínit, že trošku víc pestrosti v jeho projevu by určitě neuškodilo. Co se týče určité monotónnosti, tak ta provází nejen zpěv, ale i celou hudbu a vlastně i tvorbu amerických Disgorge. Ovšem přesně takto je mají jejich skalní fans rádi, žádný ústupek od nastoleného stylu, jak např. předvádí poslední dobou jejich „bratři“ Devourment. Prostě masakr od prvního tónu do toho úplně posledního – tohle přesně předvádí jak na deskách, tak naživo. Žádná melodie, žádné zvolnění, jen zmíněné citoslovce viz výše :). Pokud se nepletu, tak od poslední vydané desky uteklo již dlouhých 8 let, takže se snad brzy můžeme těšit na další zářez v jejich nekompromisní tvorbě.

Je až s podivem, že 3 death metalové veličiny (Disgorge, IB a Beheaded), které ovšem hrají tak rozdílný styl, jely spolu turné. Ovšem jak šly kapely pěkně po sobě a každá byla jiná, byl aspoň večer příjemně pestrý. Jednoznačně jeden z koncertních vrcholů (nejen) letošního roku! Kdo si nechal koncert ujít, může teď tak akorát bouchat hlavou do zdi… :)

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]