[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

The Dillinger Escape Plan, Poison The Well, Stolen Babies
9.3.2008, Rock Café - Praha (CZ)

Tak na tento koncert jsem se těšil jak malej Jarda. Měl sem k tomu hned několik důvodů - 1. DEPky jsou momentálně jedna z mých nej kapel, 2. Tato šílená kapela hrála v Praze poprvé a navíc loni byly hned 2 koncerty zrušeny, 3. Na "výletě" do Prahy za kulturou jsem nebyl víc jak rok, 4. Najeďte si na youtube na lajf záběry této kapely a pochopíte.

Takže bylo jasno - a jedno nedělní odpoledne tak usedám do EC rychlíku směr Praha. Společnost v přeplněném vlaku mi (krom několika lahváčů) tentokrát dělali staří dobří známí z ANTITREND teamu, Arménec Raper a automobilový závodník Rourák + kytarista PIGSTY Bormann, který toho taky nakecá :)

Cesta uběhla jako voda a už sme v Praze - Holešovicích. Hurá na metro (pro nás z "malého města" je to pokaždé zážitek :)) a přesně hodinu před avizovaným začátkem se ocitáme před klubem RockCafé, který prošel od té doby co jsem tu byl naposledy (koncert BROKEN HOPE - a to už je drahno let) značnou rekonstrukcí. Někteří z nás měli rezervované lístky a hodinu před gigem si je měli vyzvednout, z čehož nás ovšem u vchodu hned vyvedli z omylu (navíc anglicky :)) - nu což, 1-2 pražské píííva v přilehlé barůvce snad usnadní čekání. Na šestou razíme do klubu a to už je fronta až na ulici, takže čekačka. Je tu dost známých lidí, ale i spousta neokoukaných xichtů a není divu, tohle není čistě D/G akce (spíš vůbec). Po nějaké chvilce se dostáváme dovnitř a jdeme obhlídnout terén. Klub je opravdu zmodernizován, ale plac pořád stejně na hovno - dnes tady bude asi dusno, nízký strop a pro pohybové dispozice Dillin-guys poměrně malé pódium (a to nehledě na ne až tak prostorný sál). Nakonec to bylo jakž takž, lidí akorát nacpáno, ale dalo se to přežít.

Kolem 7 hod. konečně začíná první předkapela v podobě Amíků STOLEN BABIES. Pro mě naprostá neznámá, jen vím, že tam zpívá ženská, bubeníkem je nynější bicman z Dillingeru (klobouk dolů před ním - 2 vystoupení za večer a při takovém nasazení!-pozn.) a taky, že to bude asi úlet. A taky že jo, něco podobného sem ještě neslyšel. Stylově opravdu velmi těžko zařaditelné (mix metalcoru, rockových melodií a experimentálního chaosu) avantgardní metalové uskupení v čele s ulítlou, ale charismatickou zpěvačkou Diminique. Ta táhne celou kapelu svým zpěvem, který je místy melodický (ala GUANO APES dejme tomu) a místy vyřvaný a hlavně tyto pasáže mají sílu. Velký prostor v jejich neotřelé muzice dostávají i klávesy, z čehož až tak na větvi nejsem, nějak mi to sem nesedí - a zvláště při tomhle koncertě byly přeřvané (vůbec se zvukařem měla problémy každá ze zúčastněných kapel - pozn.). Zajímavé je také celkové vzezření jednotlivých členů - jakoby do Prahy přijel kabaret nebo cirkus. Jo a basák byl asi brácha Marilyna Mansona. Lidi si zapařili už i na první bandu, což je fajn - ovšem můj celkový dojem z této sebranky cirkusáků zní - "zajímavé".

Druhými tentokrát opravdovými pány (žádná mařka na pódiu) na holení jsou floridští POISON THE WELL. Ty znám jen podle názvu, tak copak nám panáčkové ukážou? Asi jsou s TDEP hodně dobří kamoši, protože s nima jednou už druhé EU tour. A myslím, že zaslouženě. Hned prvním válem strhli první řady fans a začíná to pod pódiem pěkně vřít. Borečci mixují hard core s metalem a tohle můžu - nasazení, agrese, každý vál má hlavu a patu a vždy s jediným cílem - přímý tah na bránu. Ke konci zaznívají pravděpodobně novější vály a některé pasáže jsou i docela psycho - že by mírné ovlivnění kamošů z Dillinek? No, nechme se překvapit, s čím vylezou na další desce.

A už tu máme kapelku, na kterou dnes asi přejelo 99% fans. Před pódiem začíná tlačenice a atmosféra houstne. Po dlouhém zvučení, ale krátkém intru (naštěstí) začíná peklo. Pro neználky, kterým tento celosvětově známý pojem nic neříká jen připomenu, že THE DILLINGER ESCAPE PLAN svou muzikou (a myslím, že i pódiovým nasazením) boří jakékoliv hudební hranice. Jedním slovem šílenost - navíc skloubená s prvotřídní technikou, která je tak dobře známá z dnes tak oblíbeného stylu math-core. Sekanice, pískanice, brejky, stopky, chytlavé rockové až popové pasáže, refrény (!), samply, industriální úlety - to všechno natřískané klidně v jednom 2 minutovém válu. Velký prostor v cca 50ti minutém setu dostávali pochopitelně nové vály z aktuální desky "Ire Works", které byly výborně vyplněny staršími peckami, především z "Miss Machine", ale zazněly i surové věci z dob pradávných, tzn. "Calculating.." a dokonce i jeden vál z EP "Irony..", které bylo původně nazpívané Mikem Pattonem z FAITH NO MORE (opravdu prapodivný kus tato minideska - pozn.). Celý set do sebe skvěle zapadal, ať už mám na mysli intra mezi válama či zdařilé střídání agresivních a nervních vypalovaček s pomalejšími melodickými hitovkami, při kterých občas zpívala i půlka sálu. Ke konci setu už je v sále nedýchatelno a to i přesto, že pódiovka nebyla tak šílena jak jsem očekával (tím myslím např. zpěvákovy procházky po hlavách fans) - což bylo asi dáno hlavně rozměry klubu. Blíží se desátá hodina večerní a Dilliny dávají poslední vál - za masivního potlesku a ovací odchází z pódia jako neporažení králové "svého" (a to doslova-pozn.) stylu. Všichni čekají přídavek (vždyť nehráli mojí nej hitovku "Unretrofiled"! - pozn.), ten se ovšem nekoná, což byla taková malá vada na jinak parádním zážitku z tohoto vystoupení. Nemám slov, kdo neviděl Dilliny, ať neříká nic o experimentální a originální muzice. Howgh!

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]