![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
titulka koncerty reportáže recenzie novinky články fotoreportáže rozhovory skupiny ziny kluby rôzne o nás |
Proč si Pařát nemohu koupit ve městě na novinovém stánku…
Nicméně zkusím to ještě objasnit (vysvětlit) trochu jinak. Pařát v roce 2000 začal jako černobílý xeroxovaný zin o 30 kopiích. Systém práce se vlastně za celou dobu nezměnil, akorát jsme se naučili lépe pracovat s technikou, lépe psát, lépe to všechno vypadá a už to není 30 kopií, ale několik tisíc. Názor si na to udělejte sami. To znamená, že od prvního čísla jsme Pařát 10 let distribuovali undergroundovým způsobem. V únoru 2010 jsme se odvážili k velmi riskantnímu kroku, dali Pařát plně do barvy a hlavně do profesionální distribuce. V tu ránu se jeho prodej zvedl o nějakých 300 %. Během čtvrt roku. Ale ani to nestačilo, byla to těžce prodělečná záležitost, která mě stála letité úspory. Důvodů „nezdaru“ bylo hned několik a postupně je vysvětlím.
Kdo v tomhle oproti prodeji na novinovém stánku vidí problém, s jeho pohodlností nic nezmůžeme. Je to jenom o tom, jestli člověk něco opravdu chce. A když chce, tak si to sežene. Zvlášť pokud to jde tak jednoduchým způsobem. Chce to možná jen trochu změnit zažité obyčeje. Komu Pařát za ty peníze připadne o ničem, netrefíme se do jeho vkusu atd., nekoupí si ho, ani kdyby měl novinový stánek naproti baráku.
Pařát nemůže být k sehnání na novinových stáncích hned z několika důvodů. První je faktor ekonomický. Za časopisem nestojí žádný mecenáš, akciovka nebo es-er-óčko, ale jediná fyzická osoba, která na to prostě nemá peníze. (úsměv) Nejde o pár tisíc, ale minimálně o šestimístná čísla. Nehledě na to, že situace by stejně dospěla do stádia jako v létě před dvěma roky. Abychom pokryli všechny stánky v zemi, museli bychom vyrábět řádově rovnou desítky tisíc kusů, z nichž by se nám ¾ vracely zpět v podobě remitendy. Ovšem i to má háček. Distributor nemůže dávat časopisy všude, kam se mu zlíbí, ti majitelé stánků (obchodních řetězců) jej také musí sami chtít nebo nabídnout takové finanční podmínky, aby to nevypadalo na sedření z kůže. Je to boj o pozice. A co myslíte, prodejní stánek jakožto komerční subjekt si odebere a vystaví „nějaký metalový Pařát“ nebo nový časopis o vaření? Z toho vyplývá, že bychom se zase dostali hlavně do trafik na perifériích měst, v nichž vládnou železnou rukou důchodkyně nemající ani ponětí, co ten Pařát je zač. Jelikož je časopis s CD balen ve fólii, čímž si ho nikdo před zakoupením nemůže přečíst ani prolistovat, asi by to ani nikdy nezjistily. (úsměv) Pokud by se nás někdo zeptal, kde se v tom a tom městě dá Pařát koupit, na druhý konec města by pro něj stejně nešel a raději si ho za tu samou cenu objednal přes net. Nebo ho ignoroval. Zkrátka způsob distribuce, jaký už nově rok a půl praktikujeme, se nám zdá nejlepší a vlastně i jako jediný možný. Byť daleko pracnější. V případě distribuce na stáncích pošlete skoro celý náklad do Prahy na Mediaprint a krom předplatitelů vypíšete akorát jednu fakturu. Při současné distribuci je jenom balení, evidence a rozesílání v 1-2 lidech záležitostí několika dnů. Ale zase se nemusíme podřizovat tlaku firem, inzerentů, psát pořád o jedněch a těch samých kapelách… a je nám všem dobře. (úsměv) Snad i vy z obsahů čísel máte dobrý pocit. Díky všem za pochopení a zájem. Snad jsem to vysvětlil srozumitelně a už naposledy. (úsměv) Petr Říha, vydavatel
|