 |
 |
 |
|
 |
 |
|
titulka koncerty reportáže recenzie novinky články fotoreportáže rozhovory skupiny ziny kluby rôzne o nás |
PARADISE LOST s příchodem nového milénia naštěstí včas pochopili kde je jejich silná stránka a začali opět přitvrzovat a hledat svou ztracenou tvář. Výsledkem tohoto (úspěšného) hledání jsou i dvě poslední desky„In Requiem“ a aktuální „Tragic Idol“, na kterých se Britové opět hlásí ke svým kořenům, což v praxi znamená doom metal s důrazem na melodické pasáže, výrazně ostré kytary a naléhavý Holmesův zpěv, který tak dotváří atmosférickou symbiózu celého díla. Poslední dvě nahrávky jsou zároveň i jasnými odpověďmi všem škarohlídům, kteří tvrdili, že kapela má již svá nejlepší léta dávno za sebou. Není pochyb o tom, že britská bárka s názvem PARADISE LOST právě chytá do plachet nový svěží vítr a my se díky tomu můžeme těšit na intenzivní hudební zážitek. V pozici speciálního hosta koncertu se objeví rodící se „superkapela“ SOEN, v jejímž čele stojí zejména tyto dvě persony: bubeník Martin Lopez (ex-Amon Amarth, ex-Opeth) a basista Steve DiGiorgio (ex-Death, ex-Testament). Progresivně laděná formace letos vydala své debutové album „Cognitive“, které představí právě na turné po boku PARADISE LOST. Vstupenky na brněnský koncert PARADISE LOST a SOEN jsou k dostání ve všech běžných předprodejních sítích. Bližší informace na webu www.obscure.cz.
www.obscure.cz
|
Legendární PARADISE LOST (uk) míří 17.10. do Košic!
Britští pardálové PARADISE LOST bývají společně se spřízněnými MY DYING BRIDE označováni za „kmotry“ metalového subžánru zvaného gothic/doom metal. Svá nejslavnější léta zažili zejména v první polovině devadesátých let, kdy se jim podařil zbláznit tehdejší hudební scénu přelomovým albem „Gothic“, které nejenže stálo u zrodu gothic metalu, ale slavilo dokonce úspěch jak u širokých mas posluchačů, tak i u hudebních kritiků, což v součtu znamenalo katapult mezi tehdejší rockovou smetánku. Parta kolem osy kapely v podání zpěváka Nicka Holmese a kytaristy Grega Mackintoshe v té době plodila jednu desku za druhou, avšak k nelibosti svých skalních fanoušků stále více sklouzávala do měkčích poloh a koketovala i s elektronikou, přičemž tento posun je patrný zejména na albech „One Second“ a „Host“.