[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

BRUTAL ASSAULT 14
čtvrtek 06.08.2009, Obscure Stage: Flowers For Whores, War From a Harloth Mouth, Carnifex, Rotting Christ, Orphaned Land, Biohazard, Turisas, Cynic
čtvrtek 06.08.2009, Metal Shop Stage: The Luciphers Principle, Darkane, Sadus, Madball, Pain, Brutal Truth, Mithras
pátek 07.08.2009, Obscure Stage: Action, Forgotten Silence, Depresy, Negura Bunget, Gadget, Dagoba, Beneath The Massacre, Novembers Doom, Brujeria, Testament, Dark Funeral
pátek 07.08.2009, Metal Shop Stage: Casketgarden, Obscura, Psycroptic, Vomitory, Grave, Atheist, Vreid, Pestilence, Opeth, Ulver, Evergreen Terrace
sobota 08.08.2009, Obscure Stage: Black Bomb A, Agathodaimon, Ashes You Leave, Cripple Bastards, The Faceless, Evile, Raunchy, Anaal Nathrakh, Suffocation, Walls Of Jericho, Skepticism
sobota 08.08.2009, Metal Shop Stage: FDK, Gama Bombs, The Red Chord, Ador Dorath, Ghost Brigade, Hate Eternal, Misery Index, Atrox, Immortal, Marduk, Eternal Deformity
6.-8.8.2009, Vojenská pevnosť Josefov - Jaroměř (CZ), 3. deň

Jak jistě tušíte z několika posledních řádků pátečního dne (resp. spíše sobotního rána a dopoledne), sobotní den byl pro nás s Kuřetem krizový. Ranní program byl pro nás samozřejmě pasé - za což se omlouvám čtenářům, že přijdou o mé postřehy, co se týče kapel Black Bomb A (FRA), FDK (CZ), Agathodaimon (GER), Gama Bomb (IR) a taky Ashes You Leave (CR). Zejména poslední banda mě mrzí – ne že bych byl zatvrzelý fanoušek Etno doom metalu, ale dle promo fotky tam hrajou 2 šikovné mařky, tak aspoň za čumec to asi stálo :). Něco málo komentáře od kolegy Motokárky: „Agatho… byli celkem dobří, takovej melodic death black, co už se moc nehraje, jelikož to není moderní. Gama Bomb kvalitní thrash s dobrými reefy (:)), ale ten zpěv byl hevík tak jinak nic moc.“

Nastavený budík mě probouzí něco před 1 hodinou odpoledne, Kuře je mrtvý jak boty do špičky, rozbitý jak Berlín, zlomený jak vzduchovka a přejetý jak ježek – takže po 3. marném pokusu ho vzbudit to vzdávám a vydávám se sám (resp. s půllitrem kofoly v ruce) směr areál na mojí první sobotní kapelu – a udělal sem dobře!

Zvěsti ohledně Amíků The Red Chord dávaly tušit velké věci, ale znáte to – jedna babka (Motokárka) povídala…. Hned jak ale vidím první kusanec od těchto vysmátých borců, sem rád, že sem se přemohl a vstal! Zvenku teda zvuk nic moc, z boku pódia to už bylo jiné kafe! Deathcore jako kráva, parádní neotřelé riffy, neustálé změny temp a brutální řev frontmana – typickej Amík jak z čítanky, nakrátko ostříhaný chlap jak hora, dobře si to dával a neustále se snažil pobízet fans k většímu pohybu (což v tom vedru bylo dost o držku). TRCH mě prostě dost překvapili, supr byly psycho pasáže, které semo tamo sklouzly do brutálního naskákaného HC-čka a občas se do toho borci obuli zase až s grindovou vervou :). Škoda, že kořeni nedostali lepší čas, za tmy by to roztancovalo určitě víc lidí.

Na vedlejším pódiu už ale začínají italští grind-stars Cripple Bastards, známí to chuligáni především z několikanásobného účinkování na Obscene Extreme festivalu. Na rozdíl od OEF tady nejsou žádnými headlinery (tomu také odpovídal jejich hrací čas), stage-diving není povolen (což je velká škoda, na Obscene to mají skvěle vychytané!) a grindových fans tu také určitě bylo poméně. Všechny tyto aspekty se odrazily jak na reakcích publika (ne že by to bylo úplně chladné, to v žádném případě, ale CB jsou zvyklí na opravdu vřící kotel), tak na samotném vystoupení italského kvarteta. Jejich jednoduchý grind/crust byl zkrátka bez šťávy a ať se na mě jejich fans nezlobí (v čele se samotným Čurbym, který nemohl ani na tomto vystoupení jeho italských stájových koní chybět), připadne mi, že když kapela nemá podporu, na kterou je zvyklá, je to průměr. Občas mi CB připadnou jako celkem preceňovaná kapela a tady mi to jen potvrdili. Sice zahráli téměř všechny moje oblíbené hitovky, ale i tak bych na jejich místě raději viděl desítky jiných grindových kapel.

Po tomto celkem zklamání si to šinu k distru Bizarre Leprous Productions, kde včerejší pařbu rozdýchávám na bedně plné mikin, posilněn od domácí pálenku made in BLP. Je tu mimo jiné také otravný francouzský internacionál Zidane alias Bárny (kdo ho zná, ví o čem mluvím) a taky Topinka z Pigsty, kterej už zase (celkově potřetí!) ztratil nový foťák a snaží se nám nasrat do distro stánku. Bárny ho nepouští a s křikem, že bezdomovce a feťáky tady nechceme, pacifikuje ho a drží mimo stánek. Topi si alespoň sedne před distro, prej ho bude hlídat a na okolní lidi vrčí a štěká. Když to tak všechno pozoruju, připadá mi to, že sem se zase dostal do stejného stavu, v jakém sem byl v půl 10 ráno a docela dobře se bavím. Proto přicházím o české atmosférické mágy Ador Dorath, no nevadí, však je ještě mockrát uvidím (zato Topola dělat psa se mi už možná nepoštěstí…i když kdo ví :)).

Na další kapelu v pořadí, Amíky The Faceless, už ale spěchám zpět na místo dění. „Bezxichťáci“ hrají (jako mnozí další na letošním festu) progresivní death metal, ovšem na rozdíl od většiny co zde vystoupili, nejsou to žádné staré „vykopávky“, ale relativně mladá kapela a proto je i jejich hudba malinko jinde. Žádný oldschool technický death, borci na to jdou malinko z jiného konce. Celkem krkolomné riffy a brutální pojetí najednou střídá uvolněná pasáž s jemným zpěvem – skvělá kombinace a velký příslib do budoucna pro daný styl. Hrálo se především z poslední fošny „Planetary Duality“, která sklízí nemalé ohlasy. Podobně tomu bylo i tady na BA festu, borci museli z pódia odejít na výsost spokojeni.

Další dvě kapely sem se opět zakecal v BLP stánku (jmenovitě sem přišel o finské progresivní Ghost Brigade a britské trashery Evile). Především těch prvních teď můžu litovat, dle mnohých ohlasů GB navodili atmosféru jako prase.

Po nich ale už následuje jeden z vrcholů (alespoň pro mě) závěrečného dne – americká dnes již téměř legenda – Hate Eternal! Kapela točící se především kolem charismatického Erika Rutana (ex- Morbid Angel) toho máš hodně za sebou a poslední deska „Fury and Flames“ dosahuje těch největších superlativ v oblasti ultra-rychlého death metalu. Opět se musím trošku k něčemu přiznat – Hate Eternal mě totiž z desky tak moc nebere – jen to prostě trrrr a lítáni po kytarových pražcích. Ale – např. když sem je viděl naživo před léty v Praze, to byl masakr! To samé se dalo očekávat i dnes a taky že jóóó! Sypec, mazec, blázinec, masakr! Dívat se na práci bubeníka bylo pro mě opravdovým zážitkem – jako by nehrál sypec, ale byl někde na zábavě, naprostý přehled a nadlidský výkon. Zvuk se mi zdál i z pódia malinko zahuhlaný, ale to k této kapele už tak nějak patří. Zaznělo nespočet kytarových sólíček a vyhrávek, intenzivní muzika odsýpala jak přesýpací hodiny. Ke konci 40-ti minutového setu mi to už přišlo trošku monotónní, tak jdu na pivo (chytla mě nová slina :)), ale HE na mě zanechali určitě kladný dojem.

Moderní metálek s klávesami z Dánska Raunchy vidím jen z povzdálí a musím říct, že i z prostor pivního stanu to mělo šťávu, příště si tohle jméno určitě zapamatuju a omrknu týpky z bližší vzdálenosti.

Po nich už zase spěchám zpět, protože na pódiu to roztáčí jedna z mých srdcovek – Misery Index! „Odpadlíci“ z kultovky Dying Fetus (jak se jim zpočátku říkalo) toho už po Evropě najezdili a na svém kontě už mají několik nahrávek, takže kdo v death/grindu nezná tento pojem, ten jakoby neexistoval. Kvarteto amerických „guys“ v čele se sympatickým frontmanem Jasonem Netherthonem to hned od první sekundy nemilosrdně napálilo do death/grind masakru chtivých fans pod pódiem a já nestačím zírat! Vidím je už asi potřetí nebo počtvrté, ale tohle vystoupení zatím bylo to nej! Bicman si hraje se svým náčiním takovým způsobem, že nestačím polykat mouchy, co mi vlítly do otevřené huby. Borec se s bicíma musel už narodit (každopádně ta dvojšlapka přilepená na nohách by při porodu asi bolela :)), nechápu jak tyhle zahraniční bandy mají štěstí na tak talentované bicmany. Pod pódiem se opět začíná kotlovaťet a cirklovaťet, radost pohledět. MI zdařile míchají nasekaný US brutal death s grindovými a místy až crust/punkovými postupy, které jsou typické především pro starou grind scénu na starém kontinentě. Určitě není v silách této kapely vymyslet takové hitovky jako tomu bylo za starých časů v božských Dying Fetus, každopádně každý jejich vál má hlavu a patu, rychlé a pomalé pasáže, kvalitní riffy a některé nezapomenutelné breaky, stopky a jiné momenty. Misery Index pro mě jednoznačně sobotní kapelou číslo 1 (kam se proti nim hrabou monotónní Hate Eternal) – alespoň do této doby, vždyť nás ještě čeká Suffo :). Po takovém energickém setu musím opět na pivo, jsem vyřízenej jak daňové přiznání (jako bych sám byl na pódiu a drtil hlavy rozdováděných fans).

Tak jak se mi často stává, i tentokrát jsem se na pivu zakecal a přišel o další 2 kapely – jmenovitě britské duo Anaal Nathrakh a rádoby avantgardní seveřany Atrox (Norsko). Druzí jmenovaní mě zas tak nemrzí, prej to byla nuda, kdežto prvně jmenované „anál nasrat“ si příště musím vychytat, prej se jednalo o naprosto šílený mix blacku a grindu.

Pomalu se blíží vrchol festivalu (opět připomínám, že to píšu čistě ze subjektivního hlediska) – deathmetalový kult všech kultů – Suffocation z New Yorku! Svým návratem před několika lety udělali určitě velkou radost tisícovkám svých fanoušků po celém světě – vždyť ne každému se poštěstilo je vidět naživo ještě za rané éry, moje maličkost patří také do této skupiny. Po znovuzrození jsem je viděl už 2x, tohle pro mě tedy 3. zásek – jednou sem je viděl v Práglu (bomba) a po druhé před 2 léty na BA festu na stejném místě – to bylo taky fajn, ale slabší než klubové vystoupení. Tentokrát jsem je měl pěkně z boku jako na podnosu a mohl si tak vychutnat jejich naprosto profi show z blízka a hned ze začátku musím říct, že mě Suffo doslova odrovnalo. Od prvních tónů nenechali nikoho na pochybách, kdo a v jaké formě se vrátil na deathmetalový trůn. Pod pódiem to zase začíná vřít, takovou podporu možná ani samotná kapela nečekala a je vidět, že si tu atmosféru borci užívají plnými doušky a potvrzují to svých 120% nasazením (především basák Derek, který svou blonďatou hřívu povětšinou setu válel po zemi, jak byl u toho rozkročený). Frontman Frank ani s přibývajícími léty nic neztratil na svém brutálním vokálku a jeho skvělá komunikace s publikem opět probíhala tak, jak sme u něj zvyklí – inu Pan Frontman. Ostatní muzikanti (kytaristi Terrance a Guy a bicman Mike) nechtěli zůstat nic pozadu a drhnou a sypou o 106. Samozřejmě se dostalo na většinou starých kultovek („Catatonia“, „Effigy of the Forgotten“ či „Jesus Wept“), prostor ovšem dostalo i pár novějších kousků, především pak z aktuální fošny „Blood Oath“ – a musím říct, že nové kusy v ničem nezaostávají za starýma peckama, i když je samozřejmě potřeba si je víc naposlouchat a dostat ty sekané riffy do hlavy. Popisovat muziku Suffo je pravděpodobně nošením jahod na jahodové pole, takže se oprostím dalšího komentáře s konstatováním, že společně s Brujerií bylo pro mě Suffo jednoznačným vrcholem celého BA festu a po necelé hodině drtivého masakru mám trošku pocit, že letošní BA fest tímto setem pro mě hudebně tak nějak skončil.

Po Suffocation přišli na řadu Immortal (Norsko), kteří byli pasováni do role hlavního tahouna celého festu, což je pro mě celkem nepochopitelné, ale pravda je, že black metal není mým šálkem kávy. Davy lidí se ovšem hrnou co nejblíž k pódiu, aby viděli jejich pekelnou show. Když už sem tady od toho reportu, přes veškerý odpor sem si řekl, že se na to podívám a zkusím jejich vystoupení pokud možno objektivně zhodnotit. Když pominu srance ve stylu „kapelu nesmí nikdo fotit bla bla bla“ (asi aby se pak někdo nelekl těch jejich počmáraných obličejů), set začal velkolepou ohňovou show, tak snad se dočkáme i muziky. Možná že mě true black metal fans ukřižují, ale nějak muziku Immortal nechápu – není to ani black, ani death, nic zvláštního, nic rychlého (bubeník by po pravdě ani nic moc rychlého nezabubnoval, když jsem ho tak pozoroval)…prostě jedna velká show s prskavkama a bububu imagí, muzika je prostě nuda – a k tomu musím připočítat otřesný zvuk. Nemůžu to poslouchat dýl jak 20 minut (natož se pak dívat na ty čáryfuky a jejich zlé obličeje), raději mizím pryč co nejdál to jde. Obdivuju, že tohle někdo může poslouchat celou hodinu a půl (což byla délka vymezená pro jejich set) – škoda, že dostali takové moře času a např. Suffo a jiné hodnotné kapely o tolik méně – ale to už je věc pořadatelů. Tento pro mě „volný“ čas využívám po svém – s přáteli a s pivem :).

Po Immortal přišla oddechovka – američtí metalcoristi Walls of Jericho. Pro mě celkem neznámá, ovšem dle triček a mikin to vypadalo, že spousta lidí na ně přišla a ví vo co gou. Z doslechu jen vím, že se jedná o moderní metal s ženským zpěvem – to zní zajímavě, jdu to zkouknout. Muzika teda supr, agresivní skákavý styl – HC spojené s metalem, kytaristi a basák dělají na pódiu opravdové peklo! Jenže o to větší zklamání, když slyším a vidím jejich frontmanku – uřvanej zpěv, pořád samé „fuck“ a frázování mě připadne malinko mimo. Do muziky mi to absolutně nesedí, je to divné a velká škoda, že kapela sází na frontmanku, coby zviditelnění kapely, ale už asi pak neslyší konečný výsledek. Kdyby kapela měla pořádného řvouna (jakých jsou v metalcoru stovky!), pak by to bylo o něčem jiném! Škoda, mohlo to být jedno z překvapení festu.

Další páni na holení – black metalové stars Marduk ze Švédska asi nemusím představovat. Nejsem fanoušek BM, ale i pro mě je tohle známý pojem. Z CD to zní jako špička rychlého true black metalu – na živo jsem je už bohužel jednou viděl a hrůza. Třeba tentokrát překvapí. Hm a ani ne – opět klasické BM bububu pózy, war-painty a podobné srandičky – OK, asi to k tomu patří. Ale zvuk bicích hnus – kopáky úplně mimo, rozhozené, naprosto neagresivní zvuk a přechody naopak přezvučené a jako by bicman mlátil do popelnic. Kytary podlazené a nečitelné. Tohle mě rve uši. Postupem času se to trošku zlepšilo, ale ne moc, chce to další pivo.

Z pivního stanu pak slyším předposlední kapelu celého festu – finské melancholiky Skepticism. K těm snad jen to, že kapela je snad 5x pomalejší než My Dying Bride, což bych si nikdy nemyslel, že to vůbec jde. Každý úder na virbl (byly asi tak 3 do minuty – takže v 10ti minuté písničce jich týpek pár desítek nasázel) nás pak u pivního stanu dokonale rozesmál. Hudba má prý pohřební atmosféru – těžko říct, mrtvého by to neprobudilo, živého do pár minut uspalo (možná nadobro). S borcama sme si to ale celkem užili, zkusmo sme si udělali soukromé kolečko alias „circle pit“, což na takovou umrlčí muzika byla fakt prdel.

Celý fest zakončili polští Eternal Deformity. Melodický metálek, ničím záživný (na konec festu bych čekal nějaký masakr, snad příště), jediné, co si pamatuju byl celkem zajímavý cover od Depech Mode. Tak a to je konec, uf – bylo to náročné :).

S Kuřetem pro nás ale akce zdaleka nekončila, noc byla teprve mladá a tak sbíráme po areálu známé lidi (kteří už byli v různém stupni opilosti), abychom pokecali, popili a pak celou bandu dotáhli na naši oblíbenou diskotéku. Po cestě se posilňujeme všelijakými drinky (klasická trojkombinace pivo-houba-zelená) a na dýzu dorážíme někdy uprostřed noci (řekl bych mezi 3 a 4 hodinou ranní) ve skupince téměř 15ti lidí, řekl bych až ve „hvězdné“ sestavě, mimo jiné se nám totiž podařilo odchytit Topinku z Pigsty, Štefku z Carnivory, Motokárku z Mincing Fury/Disgusting, Anxura z Pařátu, Lukáše (ex-Mother of Darkness zine) a jinou chamrať. V klubu se opakovala situace z páteční noci – DJ nám dal metalovou půlhodinku, a máničky včetně naší skupiny ukázaly, že toho po těch 3 dnech ještě nemají dost a pařili sme na placu jak oteklí. Pak přišla na řadu disko část a to už sem se smíchy válel po zemi – na malé pódium uprostřed placu vyběhli Lukáš, Štefka a Motokárka, vlnili se v rytmu diska, do půl těla vysvlečení…no prostě největší zážitek fesťáku, kam se hrabe Suffo :). Škoda jen, že z této části radovánek chybí fotodokumentace – to by zajisté vyhrálo nějakou cenu! Postupem času síly docházely, DJ to už kolem 5-6 hodiny taky zabalil a lidi z naší „skupinky“ začali odpadávat. Pak už mám celkem temno, ještě si vybavuju, že sme s Kuřetem vykecávali s nějakým Argentincem, co žije ve Španělsku a kolem půl 9 sme to zapíchli do stanu s vědomím, že se konečně vyspíme. Jaké bylo ale nemilé překvapení, když nás v 9 hodin vzbudili majitelé našeho stanu, že odjíždí pryč a musíme se vystěhovat. Naštěstí řidič naší dodávky byl nedlouho poté připraven vyrazit, takže sme se dospali po cestě, kde mimochodem Kuře málem zablil parkoviště před obchodňákem v Litomyšli. Do Brna dorážíme brzké nedělní odpoledne, plni zážitků a dojmů. Fest a kapely supr, after párty ještě lepší, takže příští rok zase naviděnou!

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]