[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault 2013 vol. 18
Aborym, Aeternus, Alcest, Amorphis, Anthrax, Antropofagus, Atari Teenage Riot, Behemoth, Belphegor, Benediction, Biohazard, Borknagar, Brotherhood Of The Lake, Carcass, Carpathian Forest, Centurian, Clawfinger, Coffins, Contrastic, Crushing Caspars, Cult Of Luna, D.R.I., Decrepit Birth, Devildriver, Downset, Dr. Living Dead, Dying Fetus, E.N.D., Ensiferum, Entombed, Fear Factory, Fields Of The Nephilim, Glorior Belli, Gojira, Hacride, Hate, Hatebreed, Ihsahn, In Flames, Jungle Rot, Katalepsy, Killing Joke, Leprous, Loudblast, Madball, Magrudergrind, Malevolent Creation, Marduk, Meshuggah, Misanthrope, Novembers Doom, Obscura, October File, Opeth, Carcass Orphaned Land, Overkill, Primordial, Pro-pain, Rotten Sound, Saturnus, Skeletal Remains, Solefald, Sylosis, Testament, Trivium, Voivod, Vreid, War From A Harlots Mouth, We Butter The Bread With Butter, Whitechapel
7.-10.8.2013, areál Vojenské pevnosti Josefov - Jaroměř (CZ)
první (resp. druhý) den – čtvrtek 8.8.2013

Tak již posedmnácté v řadě jsem vyrazil na dnes již kultovní open-air festival Brutal Assault. Stačilo jen najít tyčky ke stanu, vyměnit výfuk na staré (ale luxusní) Feldě a na poslední chvíli vyřídit akre, abyste ani letos nepřišli o to, kde, kdy a s kým jsem na Brutalu chlastal. Jako vždy je v plánu vyjet „až“ ve čtvrtek ráno, 3 dny marastu, metalu, chlastu a spaní ve stanu jsou až až, přeci jen stáří a pohodlnost člověk nezastaví…. Přišel jsem tak mimo jiné především o thrash-metalovou legendu TESTAMENT (USA), kteří by ovšem dle slov „kolegy“ Motoráka byli fajn, kdyby jim pan zvukař totálně neposral zvuk.

Vyrážíme tedy klasicky až ve čtvrtek, tentokrát mi dělají doprovod teta Kassandra (ta, co ji můžete běžně potkávat v temných brněnských ulicích) a Martin (ten, co nepije, nejí maso a sladké a neustále povídá zajímavé historky).

Cesta do Josefova nám pěkně utekla, na místě jsme už kolem půl dvanácté a všude už mraky lidí a těžko kde zaparkovat. To se nám nakonec povedlo na dost vychytaném místě přímo v Josefově, což ale vyžadovalo poměrně velkou dávku trpělivosti, když jsme museli počkat, až příslušník jedné menšiny vybalí celou dodávku zboží do obchodu vlastněném příslušníkem jiné menšiny. Ani jeden z nich nespěchal, více než vykládání zboží se věnovali přátelskému pokecu, takže jsme kvůli nim přišli o Amíky-brutalíky DECREPITH BIRTH (USA). Dle slov známé to brněnské undergroundové postavičky Pata „Šcudly-Slimáka“ jsme ale o moc nepřišli, krom „boveráka“ zpěváka (loni zaskakoval za Franka v SUFFU na Obscene Extreme a moc mu to nešlo) byli totiž v kapele ňácí noví (=mladí) pásci a tak to nebylo víc, než lepší nadprůměr. Místo jejich setu jsme se s Kassandrou snažili postavit stan v kultovním lesíku na stinném místě, kupodivu se na každoročním místě ještě nějaké to místečko našlo. Brzy jsme ovšem přišli na to, že tyčky, které jsem doma našel, k danému stanu asi nepasují, protože byli asi o dva díly delší. Vše vyřešila kobercovka, díky které jsme tyčky důmyslně zkrátily a chybějící kolíky nahradila ta stejné vychytávka, jen omotaná kolem blízkého stromu. Aby toho nebylo málo, už doma sem zjistil, že chybí vrchní plachta, tak jsme přes stan přehodili obyč zahradní plachtu, takže celkový výsledek vůbec nevypadal jako stan, ale spíš jako kopa nějakého bordelu přikrytého modrou plachtou.

Hned jak bylo dílo dokonáno, frčíme rychle do areálu odbavit se a mrknout na první grindovou bandu - MAGRUDEGRIND (USA). Po pravdě jsem od nich čekal víc, energičtější show i muziku, holt tohle je spíš klubovka. Zvuk poměrně ucházející, sypanice taky pěkná, ale chyběla tomu nějak šťáva (a nebo jsem dal po cestě málo piv…:-)). Potkáváme taky našeho nepovedeného (již zmiňovaného) syna Motoráka, který byl poměrně promočený, vysmátý a dost na plech. Měl z našeho společného setkání takovou radost, že natrh „mámě“ Kassandře prdel (ať si každý břebere po svém, co se vlastně stalo…).

Jdem omrknout areál a distra, pozdravit známé xichty atd…a tím přicházíme o pár dalších kapel. Přicházíme až na úplný konec setu alternativního seskupení PHILM (USA), postaveném na bubenickém umění tlučmistra Davea Lombarda. Viděl jsem jen málo, oproti většině ostatních kapel byla tohle hodně oddychovka.

Fanoušci kvalitní hudby snad prominou, ale já se těšil hlavně na další bandu – a sice DOWNSET (USA). Je to už spoustu let zpátky, kdy jsem v půli devadesátých let „vyrůstal“ na jejich jednoduchém rap-HCéčku a o jejich existenci pak nebylo hodně dlouho slyšet. Proto byla jejich účast na letošním BAF pro mě velkým překvapením a dost jsem byl zvědavej. A určitě hned o začátku nezklamali, byli jsme kousek od pódia a zvuk supr, akorát pan zvukař malinko ignorant, který si nevšiml, že basák a jeho backing vokály vůbec nebyly slyšet, což značně ochudilo jejich „sborové“ refrény. Vysoký vyholený (a možná i vyhulený :-)) zpěvák lítal po pódiu sem a tam a nejednoho fans musely zaujmout jeho bílé ponožky vytažené až pod kolena, holt týpci zůstali jak hudebně, tak módně na začátku 90. let :-). Už chyběly jen ponožky v sandálech, ale i o nich bude ještě řeč. V kotli jsme se poprvé setkali s květinovými dětmi alá hippies, kteří si spletli HC pogo s twistem :-). V průběhu setu fans skandovali „Downset, downset“ a bylo vidět, že kapela takový ohlas nečekala a tak si to týpci pořádně užívali a valili na 100%. Na závěr ještě kultovka „Anger“ a bylo vymalováno, fajn vzpomínka na mladé léta.

Dalšími v pořadí byli BELPHEGOR (AUT). Přiznám se, že když jsem neblackmetalový posluchač, tak tuto rakouskou sebranku jsem kdysi poslouchal, protože jejich muzika vždy malinko tíhla krom blacku i k temnému death metalu, což bylo pro mé uši vždy stravitelnější. Z CDček mě to docela (kdysi) bavilo, ovšem naživo předvedli klasickou blackmetalovou show se všemi „potřebnými“ atributy, jako jsou lebky, kosti, rohy, krev atd. a zmalované xichty alá panda a jeho kamarádi. Hudebně a zvukově to bylo docela fajn, ale show na mě byla moc bubácká, proto předčasně mizíme „na jedno“ a vracíme se až na půli setu další sebranky.

Tou byli Amíci DEVILDRIVER (USA), hrající směs death metalu a metalcoru. Dle slov pana inženýra Loudi je to „taková plácaná“…ovšem lidi jim sežrali jejich energickou mjůzik i s navijákem a před jedním válem se strhnul snad největší Wall of Death, jaký sem kdy viděl, mazec! Nelze nepochválit charismatického frontmana Deze Fafaru, mimo jiné zpěváka v komerčněji laděných COAL CHAMBER, který vybudil fans k maximálnímu výkonu v kotli pod pódiem.

Po nich už ovšem přichází (asi nejen pro mě) hlavní hvězda večera (a možná i celého festivalu) - DYING FETUS (USA)! John Gallagher a spol snad nikdy nemůžou zklamat! Pokolikáté jsem je už viděl a po každém jejich setu odcházím naprosto uspokojen. Jen ve třech lidech opět předvedli naprosto precizní, přesný, brutální a zvukové vytříbený výkon, který jim může závidět kde jaké světová kapela. Jako vždy se jednalo o průřez skoro celou tvorbou, nezapomnělo se na staré a kultovní kousky jako „Grotesque Impalement“, „Killing On Adrenaline“ nebo na hitovku-rychlovku-minutovku „Kill Your Mother/Rape Your Dog“. Zazněly i vály z ještě poměrně aktuální desky „Reign Supreme“, které nelze dát jiný přívlastek než velmi povedená. Snad ani nemusím popisovat, o čem hudba „umírajícího plodu“ je – krkolamné pasáže se zdařile střídají se rychlovkama, to vše zabaleno do brutálního a zároveň technického hávu. Radost poslouchat, zvlášť když se vyvede zvuk. Zkrátka set na jedničku s hvězdičkou a po jeho skončení jsem si říkal, že lepší set na letošním festu už možná nebude, že už můžeme jet v klidu domů :-).

Po Fetusácích přišla žízeň, trošku jsme se zadrhli v pivním stanu, takže k pódiu přicházíme zpět, až když už to na pódiu drhnul jeden ze čtvrtečních headlinerů – mistři progresivního metalu GOJIRA (FRA). Musím se přiznat, že tato sebranka ze země galského kohouta mě až doteď poněkud míjela, což jsem hned po příjezdu z BAF musel napravit, protože jak se hned od prvního válu ukázalo, byla to velká chyba! Pro mě jednoznačně nejmilejší překvapení festivalu, čekal jsem od nich hodně, ale toto teda ne – brilantní zvuk, energická show…prostě totální špička. Naprosto chytlavé vály - ale žádné podbízivé melodie, spíš ukrutně technická muzika v moderním hávu, která má hlavu a patu a hlavně naprosto úžasnou atmosféru! Jelikož už jsem měl i docela popito, nechal jsem se jejich muzikou strhnout úplně do jiné dimenze – naprosto skvostně brutální. I přesto, že song měl třeba přes 5-6 minut, tak ani chvíli nenudil…tohle je prostě „moderní“ muzika 21. století, klobouk dolů hoši! Frantíci sklidili zasloužený ohlas, před pódiem bylo pořádně našlapáno. Po Fetusu další z vrcholů letošního festivalu.

Po nich měli přijít legendy thrash metalu ANTHRAX (USA), na které jsem chtěl alespoň ze zvědavosti mrknout, bohužel před začátkem jejich setu se strhl liják jak sviňa, zůstal jsem trčet v přeplněném pivním stanu a hned jak déšť zeslabil, valil jsem rychle do stanu překontrolovat plachtu, což se nakonec ukázalo jako správný tah, protože spát v mokrém by následující pobyt na festu značně znepříjemnilo.

Převlečení do suchého, jedno pivo „na zahřátí“ a je po legendě…přicházím zpět do areálu, když už to rozbalila další kultovka, a sice FEAR FACTORY (USA). Tuhle bandu miluju, vyrůstal jsem na ni a doprovází mě při práci, jízdě autem, zahradních párty…prostě všude až do dnes. Na Brutalu nejsou žádnými nováčky, ovšem poslední vystoupení bylo takové všelijaké, což bylo způsobeno především nejistým zpěvem Burtona C. Bella v melodických pasážích. Doufal jsem tedy, že tentokrát to bude lepší. Bohužel nebylo, spíš naopak – melodické linky byly naprosto příšerně falešné, což značně sráželo jinak instrumentálně vydařené vystoupení (ty kopáky!), kvalitní, ale řízný zvuk a navíc velmi povedený setlist, jedna pecka za druhou (u megahitu „Archetype“ jsem měl opět nepopsatelné mrazení), refrény většinou zpíval celý kotel (paradoxně líp než samotný frontman). Srandovní to postavička kytarák Dinno lítal po pódiu, pořád gestikuloval a usmíval se, prostě naprostej pohodář. Celkový dojem byl tedy poměrně rozporuplný, muzika super, zpěv slabota…škoda, snad se dá Burton konečně do pořádku nebo nevím nevím…

Po FxFx nás s Kassandrou přepadla brutální únava, tak jsme byli na vážkách, jestli to pro tento den nezabalíme. Nakonec jsme dali další kousek na probuzení a ještě zůstali v areálu, což se nakonec ukázalo jako správná volba. Následující dvě bandy jsme sice jen zběžně omrkli - VOIVOD (CAN) a ENTOMBED (SWE), ovšem ani jedna nás ničím výjimečným nezaujala, sic obě kultovky, tak alespoň pro mé sluchovody poměrně nudné záležitosti.

To už jsme ale čekali v těsné blízkosti pódia na deathcórové zabijáky WHITECHAPEL (USA), které jsem doteď ještě neviděl a dle spousty doporučení jsem byl dost zvědavej, co nám typani předvedou. Takovou smršť jsem ovšem ani v nejmenším nečekal! Jednoduše masakr jak telegrafní sloupy! Naprosto zabijácký zvuk trhající ušní bubínky, ovšem i přes tu hutnou vlnu naprosto čitelný. Pravděpodobně se jednalo o nejbrutálnější vystoupení, které letos na Brutalu zaznělo, hned po prvním válu bylo jasné, že tahle banda semele vše, co jí stojí v cestě a zvukově byli WHITECHAPEL prostě bezkonkurenční. Na pódiu řádili hned 3 (!)kytaráci, jeden měl na starosti vyhrávky a druzí „drželi“ rytmus, především pak při pomalejších sekačkách to bylo jak úder tunovým kladivem do hlavy - při těchto breakdownech se jednoduše tajil dech, vše navíc naprosto přesné, precizní, vychytané do posledního tónu a úderu bicích. Oproti většině deathcorových kapel nejsou WHITECHAPEL tak příšerně neoriginální a pozérští, ba naopak, jejich muzika je velice pestrá a plná vychytávek a na první poslech těžko slyšitelných kudrlinek. Změny tempa od krkolomného breaku do totálního sypce jsou na denním pořádku, prostě radost poslouchat. Bicí taky kapitola sama o sobě, tlučmistr si dává opravdu sadu a vůbec se s tím nesere. Nad celým tímto brutálním cirkusem (živá show byla taky oku lahodná) hřměl zpěvákův brutální chropot, těžko říct, kde se to v něm bere, zvlášť když se jedná o kořeňa poměrně malého vzrůstu. Tak intenzivní tlak a brutální vystoupení jsem už dlouho nezažil a budu ho mít v hlavě ještě hodně dlouho! Už teď se těším, až k nám zase někdy tahle „bílá bohoslužba“ zavítá…

Po naprostém vyvrcholení čtvrteční noci jsme ještě mrkli (spíše jen ze zvědavosti) na začátek blackmetalové veličiny MARDUK (SWE) – a jak se dalo čekat, ničím zvlášť nepřekvapili. Velké antré, hned ovšem vypadená kytara, zvuk oproti zabijákům před nimi o třídu níže a celkově zahuhlaný a nečitelný, prostě nic pro mě a po předchozím zážitku bych nemohl vůbec objektivně jejich vystoupení hodnotit, takže raděj mizíme do stanu, abychom načerpali síly na další festivalový den.

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]