[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault fest vol. 15
středa 11.08.2010: And Hell Followed With, Godless Truth, Honour Is Dead, Ignominious Incarceration, První Hoře
čtvrtek 12.08.2010: SSS, Afgrund, TBA, Demonic Ressurection, Insania, Bonded By Blood, Rotten Sound, Trail Of Tears, Suicidal Angels, The Black Dahlia Murder, Obituary, Ensiferum, Gojira, Lock Up, Fear Factory, Children Of Bodom, Gorgoroth, Candlemass, Despised Icon, GWAR
pátek 13.08.2010: Bleed From Within, Gaza, Proghma - C, Alkonost, Callisto, Catamenia, Devourment, Kylesa, Monstrosity, Kalmah, Sigh, Crushing Caspars, Bal-Sagoth, Mnemic, Hypnos, Ill Nino, Necrophagist, Converge, Sepultura, Devin Townsend, Cannibal Corpse, Ihsahn, Napalm Death, Aura Noir
sobota 14.08.2010: Cock and Ball Torture, Ragnarok, Lost Soul, Sadist, Sybreed, The Arusha Accord, Barren Earth, Origin, Graveworm, Madder Mortem, Lyzanxia, Moonsorrow, Jesu, Macabre, Diablo Swing Orchestra, Voivod, Tankard, Dying Fetus, Meshuggah, Hypocrisy, Agnostic Front, My Dying Bride, Sarke, Watain, Ahab
12.-14.8.2010, Vojenská pevnost Josefov - Jaroměř (CZ)
3. den, sobota 14.8.2010

Po další pařbě až do rána se opakovala vstávačka až v poobědovém čase, takže mi unikl např. gore-grind taneček CBT z Germánie či progresivní megatechnický deťík v podání Talošů SADIST, snad příště budu míň pít nebo budou bandy hrát v lepším čase :).

Do areálu spěchám až na americké brutalíky ORIGIN, které si snad nemohl nechat ujít žádný BDM fanda. Megatechnický ultrarychlý náklep byl tím pravým probuzením, zvláště pak, když borci začali do mikrofonů přes sebe řvát svůj chaotický pěvecký styl alá štěkot splašených zaběhnutých čoklů. Kapelu táhne bicman, který se s tím nesere a sype a sype, ORIGIN jsou zkrátka jednou z nejintenzivnějších kapel na světě. Za dobu svého působení si již vytvořili poměrně specifický styl, které by snad ani nešlo napodobit, protože tolik skvělých a šílených hráčů už se nikde jinde nemůže dát dokupy. Nevím co víc psát, ORIGIN se prostě musí vidět a hlavně slyšet, a věřte, že pokud je neznáte, musíte si je zamilovat a nebo budete tohle jméno do smrti nenávidět, já se dal tou první cestou.

U nás poměrně známí Taliání GRAVEWORM neměli po ORIGIN lehkou úlohu, především pro ty extrémnější posluchače. To je jako když si po hororu pustíte jihoamerickou telenovelu. Jejich melodický black/gothic není můj šálek kávy a nebojím se to přiznat. Na druhou stranu se to pod pódiem slušně zaplnilo, lidi jim to sežrali i s navijákem.

Mizíme do pivního stanu, kde jsme s přáteli zabředli poněkud delší dobu a potkali několik známých a hodili nějakej ten pokec – především pak s kytaristou ze Zubrowska - velkým to pohodářem - a na to, že je to Frantík umí dobře česky a byla s ním sranda. Nejvíc sme si ale uletěli na „módním“ katalogu s potřebami pro každého správného „rockera“, který ležel na jednom ze stolů. Krom různých nesmyslných (nejen textilních) doplňků a srandovních emo xichtů nás nejvíc pobavily takzvané tryskoboty alias ohňovky nebo prostě jen emo kurva boty. To jsou takové velké (opravdu velké) kožené boty, které nejenže vypadají strašně drsně (kam se hrabe ten nejdrsnější šmirgl papír nebo Čenda Norris), ale ke všemu mají spoustu praktických vymožeností. Tak např. z nich můžou šlehat plameny, když pustíte přívod vedený nenápadnou hadičkou od plynové bomby, kterou máte na zádech. Když to pořádně osolíte a pustíte plameny opačným směrem, možná že vás boty i někam odnesou. Tohle v časopisu sice napsané nebylo, ale za ty lováče bych se nedivil, kdyby krom výše zmíněného uměly boty ještě mluvit emo řečí a říct vám, kde lze nejblíže koupit pořádně nabroušené žiletky. No, každopádně čekám na výplatu, abych si mohl alespoň 3 páry pořídit (raději víc do zásoby, než se vyprodají). Zábava pokračovala v plném proudu, až jsme tak trošku zapomněli na to, že tady hrají nějaké kapely.

K pódiu se dostáváme až na vrahouny MACABRE z USA a je mi hned jasné, že bude veselo. Tato osobitá sebranka už toho má taky dost za sebou a snad už 20 let se vyžívá v textech o masových vrazích, dnes již nic moc originální, ale myslím, že oni s tím přišli jako první. Jejich pseudo death-rock-metal dělí fans na 2 tábory - někdo je zbožňuje, jiní nechápou. Především je ale jejich muzika i texty velká sranda. Tentokrát mě to na živo nějak moc nebavilo, i když zazněly úplně ty největší pecky a staré kultovky. U čeho jsem se ale klasicky opět z plna hrdla zasmál, bylo již tradiční uvádění každého songu malým příběhem o konkrétní osobě či příběhu. A když někdo vykládá o tom, že si jistý mass-murder uvařil k obědu něčí mozek způsobem, jakoby vykládal malým dětem tu nejúžasnější a nejromantičtější pohádku, nemůže to vaše bránice nechat chladnými.

Po nich vystoupila pro mnohé velmi očekávaná kapela – DIABLO SWING ORCHESTRA ze Švédska. Jejich rock/jazz/classic fůze má nejen u nás nemálo fans, i když já k nim zrovna nepatřím. Kapela je ovšem natolik specifická a do jisté míry pro mnohé extrémnější fans určitě velkým "nominačním" překvapením, že jsem na celý ten cirkus musel alespoň mrknout. Je libo šílená směska metalu, rocku, jazzu, swingu a kdo ví čeho ještě? Metalové kytary versus jazzové nástroje? Soprán, co trhá uši? To vše nabízí DxSxOx. Jistě zajímavá muzika, otázkou ovšem zůstává, nakolik se zvukařovi podařilo nazvučit jednotlivé nástroje a hlasy, aby to bylo příjemně poslouchatelné. Dle mého názoru moc ne.

Mizím na škopka a hlavní otěže zábavy přebírá „klíště“ Filip alias zpěvák z Anaalie. Ten nás snad hodinu připravoval na nej kapelu celého festu (dle jeho názoru) – německý alkothrash TANKARD. Zásadou bylo dát si co nejvíc piv a hlasitě se bavit německy a těšit se na tuto hordu výpitků z NDR. No a dočkali jsme se – vydržel jsem jednu písničku, i když musím uznat, že mě to docela překvapilo, od německého alkothrashe jsem čekal o dost míň. I tak jsem se musel chvílemi smát, každopádně musím pochválit poměrně zdařilou show. Odbíhám do stanu obléct něco teplého na sebe, vždyť večer se blíží a s ním hned několik vrcholů posledního hracího dne a všechny hezky po sobě.

„Hvězdnou“ šňůru odstartovali mí dlouholetí oblíbenci DYING FETUS. Set odpálili parádním štychem "Praise the Lord" a já jsem v sedmém nebi! Hned od prvního válu je mi jasné, že lepší kapely na BA festu letos není, o čemž jsem byl vlastně přesvědčen už dopředu :). Jen jsem byl zvědav, jak se poperou s další (snad nekončící) změnou v sestavě, nyní to John a spol drhnou jen ve 3 lidech, ale vůbec to nebylo znát. Zaznělo pár válů z nové desky (btw. velice zdařilá fošna!), ale především se dostalo na staré dobré pecky, dokonce i na staré vykopávky jako „Eviscerated Offspring“ nebo „Grotesque Impalement“. Celý výběr songů na jedničku, hit střídá hit, dostavuje se naprostá extáze!100% nasazení, zabijácky zvuk, přesně to, co může BDM posluchač od této dnes již legendy očekávat. Klobouk dolů, takových kapel, které prostě nikdy nezklamou, není zas tak moc. DYING FETUS po období personálních problémů a hudebním hledání se, jsou zpět na deathmetalovém trůnu.

Po nich nastupují švédští šílenci MESHUGGAH se svou psycho mjůzik. Škoda malého zdržení a technických problému na začátku jejich setu, ale vše se naštěstí podařilo vyřešit a hned s prvním tónem jako by mi v hlavě vybuchla bomba. Tohle je prostě hudba z jiné planety. „Mešu“ jsem dosu viděl jen 1x, v Praze s Dillinger Escape, kde to bylo supr, ale DEPky byly prostě lepší (především se člověk nechá ošálit jejich pódiovou show :)). Ovšem tady na BA festu dokonale ukázali jak velkou a jedinečnou kapelou MESHUGGAH jsou a ukázali, že jejich hudební potenciál snad ani nezná hranice. Těžko napodobitelný styl agresivní muziky, postavené na šílených protirytmech a jakoby neustálém opakování témat stále dokola. Jako když vám někdo zatlouká hřebík do hlavy čím dál tím hlouběji a s přibývající bolestí se vám to líbí čím dál tím víc. Opět výběr těch nej fláků, v kombinaci se skvělými světly, atmosférou nočního areálu a nezbytným masakrózním soundem - prostě těžko neopakovatelný zážitek. Kdo tam nebyl a neslyšel/neviděl, nemusí tohle ani číst, slovy to nejde popsat a z desky to taky není ono. Společně s „umírajícím plodem“ jednoznačně vrchol letošního ročníku BA festu.

Na HYPOCRISY si dávám trošku pohov, je třeba chvíli posedět, dát pivko a vstřebat zážitky z posledních 2 kapel. I tak jdu mrknout, pod pódiem dav šílí a tihle švédští matadoři měli pravděpodobně největší úspěch na celém festu, je vidět, že tento pojem přitáhl do areálu asi nejvíc lidí. A musím říct, že zaslouženě, Peter a jeho kumpáni prostě umí – jejich melodický severský death metal je jak z učebnice, profesionalita je cítit každým coulem a jejich hudební výblitek je jednoduše kurevsky chytlavý. Jejich hodina uběhla coby dup a na tvářích interpretů i řádících fans pod pódiem byla vidět spokojenost, tento večer se prostě vyvedl.

AGNOSTIC FRONT – aneb kultovka NY hardcoru, zatím jsem je neviděl a po pravdě nikdy ani moc neposlouchal, z daného ranku jsem sjížděl jiné bandy a AxFx mě vždy míjeli. A hned s prvním válem mi bylo jasné proč. Muzika OK, klasické naskákané HC, ale zpěv? No hrůza, takhle kňučí naše štěňata, tohle má být agresivní HC zpěv? Sorry hoši, tohle není pro moje uši. Vydržel jsem několik válů a když jsem se odprostil od toho zpěvu, byla to fajn old school muzika, ale kam se to hrabe např. na takové Biohazard, kteří rozmetali BA fest loňský rok.

Pro mě poslední kapelou BA festu se stali mistři deprese made in UK aneb MY DYING BRIDE. Nikdy jsem doom metalu nějak zvlášť neholdoval, ale MDBéčka se od začátku stali moji srdcovkou a dokonce se přiznám, že z jejich obsáhlé diskografie mi chybí jen pár raritních kusů, řadovky mapuju už více než 15 let. Pro živý přednes jejich muziky pro sebevrahy dostali jen 45 minut, což u nich taky může znamenat prostor jen pro 3 songy :). Naštěstí jsme se jich dočkali víc, dokonce i některých starých „tvrdých“, téměř deathových songů a já byl tímto mile překvapen. Jinak se celý set táhl klasicky v depresivním hávu a ultra pomalém tempu, zpěvák Aaron si několikrát nezapomněl zabrečet a mě ke konci setu přepadla taky mírná depka – daná hlavně tím, že letošní fest končí a že tak rychle uběhl. Muzika MDB jakoby můj pocit dokreslovala, prostě smutná (i když krásná) tečka za letošním BA festem.

Naše partička se šla už jen dopařit klasicky na diskošku, které tentokrát vládl fotbálek a vyprávění veselých storek, kolem 4 hodiny ranní si naši squadru vyzvedl pan řidič Ginger a hurá domů. Až na pár drobností, které by se daly pořadatelům vytknout, jsem si já osobně letošní BA fest užil se vším všudy, klobouk dolů před zatím nejlepší sestavou kapel, jsem zvědavej na příští ročník, jestli se podaří nasazenou laťku minimálně udržet. Každopádně už teď se těším na příští ročník….

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]