[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault fest vol. 15
středa 11.08.2010: And Hell Followed With, Godless Truth, Honour Is Dead, Ignominious Incarceration, První Hoře
čtvrtek 12.08.2010: SSS, Afgrund, TBA, Demonic Ressurection, Insania, Bonded By Blood, Rotten Sound, Trail Of Tears, Suicidal Angels, The Black Dahlia Murder, Obituary, Ensiferum, Gojira, Lock Up, Fear Factory, Children Of Bodom, Gorgoroth, Candlemass, Despised Icon, GWAR
pátek 13.08.2010: Bleed From Within, Gaza, Proghma - C, Alkonost, Callisto, Catamenia, Devourment, Kylesa, Monstrosity, Kalmah, Sigh, Crushing Caspars, Bal-Sagoth, Mnemic, Hypnos, Ill Nino, Necrophagist, Converge, Sepultura, Devin Townsend, Cannibal Corpse, Ihsahn, Napalm Death, Aura Noir
sobota 14.08.2010: Cock and Ball Torture, Ragnarok, Lost Soul, Sadist, Sybreed, The Arusha Accord, Barren Earth, Origin, Graveworm, Madder Mortem, Lyzanxia, Moonsorrow, Jesu, Macabre, Diablo Swing Orchestra, Voivod, Tankard, Dying Fetus, Meshuggah, Hypocrisy, Agnostic Front, My Dying Bride, Sarke, Watain, Ahab
12.-14.8.2010, Vojenská pevnost Josefov - Jaroměř (CZ)
1. den, čtvrtek 12.08.

Tak po roce opět vyrážíme celí natěšení na Brutal, ostatně jako každý rok! Letošní sestava skýtala vůbec nejsilnější sestavu v dějinách toho multi-žánrového tvrdě metalového fesťáku, takže očekávání byla ještě větší než kdy jindy.

Ve velmi vypečené sestavě Ginger Amore alias Kuba (řidič a trošku i zpěvák Spineless Fuckers), jeho družka paní Hunterová (dost možná budoucí zpěvačka SxFx) a pan Zahradník (krom zahradničení má zálibu v mlácení do bicích asi ve 20ti kapelách, z těch známějších můžu zmínit Mincing Fury nebo Anaalia) vyrážíme kávovým autem směr Josefov a areál plný ožralých metalových mániček (od kterých se samozřejmě budeme po celou dobu pobytu na místě distancovat ). Po cestě se zastavujeme do Army šopu, kde zakupujeme potřebné festivalové vybavení jako gumáky, slušivé kloboučky, ponča aka pláštěnky a málem taky protichemický oblek. Další zastávka v Hradci v Tescu vybavila naše auto všemožnými alkoholickými nápoji, takže hurá vstříc novým dobrodružstvím, jsme připravení na cokoliv.

Do areálu se dostáváme akorát včas, zrovna hraje druhá kapela s poměrně odvážným názvem – SSS. Chápu, že je to zkratka SHORT SHARP SHOCK, žel týpci si to vyžrali skrze technické problémy, takže zpěvák pořád něco mlel a hudba furt nic. Když už konečně spustili, zvuk byl otřesný, kytara nebyla slyšet, zpěv hrůza, tak začátek se nepovedl. Jdeme omrknout okolí a pozdravit lidi z distra, po cestě se srážíme s Otynem z Pigsty, divné, že není na hadry! Dává nám vysvětlení, že tady zvučí pár kapel, takže je to pochopitelné, maximálně tak zahulit na zvuk .

Vracíme se k pódiu na švédské grindery AFGRUND, které znám jen dle názvu a po prvních tónech je mi jasné, že to musím napravit! Grind masakr jako bič! 3 týpci, vyřvané vokály, kulometné bicí, malinko mi to svou intenzitou připomíná našince Ingrowing.

Po nich následuje jedna z mála CZ kapel na festu – MINORITY SOUND, pro mě opět velká neznámá. Se svým elektro-metalem zaujmuli nemálo fans, u mě však vítězí pokec a hlavně rum, jejda toto začíná. Valíme do stanu něco popít a hned před stanem neujde naší pozornosti jeden z kamošů od pana Angela (náš pan domácí na ubikaci), který si to vytuhnul takto brzo na plachtě před stanem. Brzo se k němu přidali další 2 týpci, vypadá to na fajn večírek, když je teprve 3 hodina odpoledne. S panem Kořalíkem pak mizíme omrknout místní diskotéku (kde si nás pamatují z loňska), daváme pivo a nechtěný pokec (spíš monolog, ale ne z naší strany) s old school týpkem, který přijel na fest jenom na Obituary (taky měl na sobě jejich triko).

Do areálu se dostáváme na konec brněnské legendy INSANIA, já tuhle sebranku viděl snad už 100x, ovšem vždycky mě potěší svým originálním stylem. Ani tentokrát tomu nebylo jinak – když blízcí přátelé byli trošičku překvapeni až znechuceni Polyho vokálním projevem, holt slyšeli to naživo poprvé.

Po nich jsem byl zvědav na americké thrashery BOUNDED BY BLOOD, žel kapela odpadla, tak se alespoň časový skluz srovnal a tak jsme mohli nechat rozdrtit své sluchovody nekompromisním grindovým kvartetem ROTTEN SOUND z Finska. A dle slov klasika „kurevsky dobrý“ musím potvrdit, že tahle sebranka patří do první ligy evropského (a tedy i světového) grind coru. Těžko jim něco vytknout, obrovský příliv energie se přiřítil skrze vojenský areál a jejich set utekl jako voda a už je tu konec, klidně bych vydržel trápit mé ušní bubínky delší dobu.

Dávám pauzu (pivo a pokec – jak jinak) a na místo dění se vracím až na THE BLACK DAHLIA MURDER. Jejich deathcorový mazec mě však ani tentokrát kdoví proč neuzemnil. Z klipů paráda, ale naživo lehký nadprůměr, možná za to mohl ne příliš vydařený zvuk. Jako sypec to byl parádní, ale nemůžu se přenést přes ten vyřvaný vokál, to mi trhá uši.

No a po nich už floridská legenda OBITUARY. Myslím, že takový kult by si zasloužil lepší čas než v půl 7 podvečer, ale v takto nabité konkurenci bylo asi těžké spravedlivě rozdělit hrací časy pro kapely, především pro všechny ty taháky (a že jich letos nebylo málo). Nejspíš to bylo dáno hracím časem (za tmy před narvaným placem by to asi bylo jiné kafe) a taky tím, že když po sypcu alá TBDM přijde old-school death metal v tom nejpomalejším možném tempu, nejednoho posluchače to může ukolébat až uspat. Na můj vkus taky zahráli příliš mnoho nových songů a na spoustu starých kultovek se nedostalo (především na „Don´t Care“). OBITUARY prostě tentokrát zněli vyčpěle až místy nudně, pro mě jedno z největších zklamání festivalu.

Další kapelu vynechávám a přicházím až na druhou polovinu setu Frantíků GORIJA, což mě později dost mrzí, protože tato sebranka byla jedním z největších překvapení BA festu 2010! Opravdu zajímavá progresivní muzika po všech stránkách, postavena na originálních riffech, vlastním xichtu a podpořená výtečným zvukem. Klobouk dolů borci, přiznávám, že mě tato kapela doposud úplně míjela a co nejdříve to musím napravit.

Čtvrteční večer se dostává do své nejlepší pasáže a pod pódiem to vře, zvláště pak, když tabule ohlašuje změnu, místo avizovaných LOCK-UP se představuje kult všech kultů – brazilská SEPULTURA. V ten moment mě napadlo, že spousta lidí, kteří přijedou na tuto legendu až v pátek (kdy měli původně hrát), bude asi pěkně nasraných – tohle je jedna z mála výtek jinak výtečně zvládnuté organizaci (další mouchu pak mohu zmínit hnusné Géčko za 3 pětky, ale to už je takovou nucenou tradicí každý rok). Každopádně jsem byl zvědav, jak se dnes už kompletní „ne-Cavalerovci“ vypořádají s velkým pódiem, protože není tomu tak dávno, co jsem je viděl v natřískaném klubu v Brně a byla to prostě pecka. Dle očekávání ani velké pódium a několikatisícový rozvášněný dav nemohl borce vylekat a zahráli vše na jedničku – skvělý výběr válů (stejně jako nedávno v Brně) mapující téměř celou jejich historii (včetně úplně starých pecek, což s novější tvorbou nemá už vůbec nic společného) a celý set zahraný více než precizně a s přehledem, prostě paráda a znovu se mi vrátili vzpomínky na moje mladé metalové léta, když jsme s borcama ulítávali na „Arise“ či „Chaos A.D.“. Závěrem pak už jen obligátní „Rattamahatta“ a samozřejmě „Roots Bloudy Roots“ a je hotovo, vymalováno. Jeden z vrcholů festu je za námi a já můžu jen opakovat – Soulfly z desky pohoda, naživo sračka, u nové SEPULTURY je to prakticky naopak (jen bych dosadil slova průměr a masakr).

Legenda střídá legendu? Ano, na letošním BA festu bylo tohle především ve večerních hodinách téměř pravidlem, takže teď přišla řada na FEAR FACTORY – kapela pro moji maličkost jedna z nejočekávanějších. Viděl jsem je zatím jen 1x a to na BA festu několik let zpět, kde mě zas tak moc nepřesvědčili (především pak kvůli pochybnému zpěvu zpěváka Burtona C. Bella v melodických pasážích) – no a tak jsem se těšil na napravení reputace. Pár let uběhlo, po době reinkarnace se Burton s Dinem dali zpátky dohromady, složili novou desku (která není vůbec zlá) na kterou si pozvali tlučmena Gene Hoglena (doufám, že jméno znáte) a prakticky v té nejsilnější sestavě jsou tedy nyní zpět. A hraje jim to opravdu výtečně. Dostalo se asi na 3 nové flákoty z aktuální fošny „Mechanize“ (u jedné z nich mi vždycky naskakuje husí kůže), ale zbytek se skládal ze starých dobrých FF válů, prostě radost poslouchat. Jen škoda, že se nedostalo na „Linchpin“ (nahradili jsme si to s Ginger v autě, kde to hrálo snad 6x za sebou) a taky na pecku „Cyberwaste“, škoda, snad příště. Ale zbytek válů dle mého gusta, i staré dobré sypačky ze „Soul of…“, kultovní záseky z „Demanufacture“ či „Obsolete“ atd., paráda. K tomu supr pódiovka, zabijácký zvuk a především – bezchybné vokály! Jen mám trošku podezření, že u melodických pasáží tam měl Burton nastaveném nějakej efekt. To vše dokupy rozběsnilo lidi pod pódiem a mě způsobilo bolení za krkem na další 3 dny a taky pocit, že FF se bez pochyb zapsali do mého TOP 3 letošního festivalu.

2 hodiny stání mému postaršímu zhuntovanému tělu neudělaly zas tak dobře, takže snad fans CHILDREN OF BODOM a GORGOROTH prominou, že místo jejich miláčků jsem se raději věnoval pivnímu moku v sedě. Navíc ani jedna z kapel není mým šálkem kávy a já raděj o věcech, kterým nerozumím, nepíšu. Pomalu se s přáteli chystáme na další vrchol dnešního večera (tentokrát z Kanady), když ještě stihnu kousek končících melancholiků CANDLEMASS ze Švédska. Podařilo se jim navodit podobně depkoidní atmošku jako My Dying Bride (o nich více v sobotní části reportu), nebylo to špatné, ale MDB jsou jen jedni.

No a je to tady – rozlučka s DESPISED ICON (alespoň tady v ČR) je tady! Kapela totiž po tomto letním turné ohlásila finito, což určitě zabolelo u srdce nejednoho posluchače extrémní muziky. Za těch „pár“ let se totiž tito kanadští brutalíci zapsali nesmazatelným písmem do pojmu brutal deathcore. Jejich poslední fošna je prostě masakr nejhrubějšího kalibru a škoda, že se rozhodli v tom nejlepším přestat. Ale pojďme k live show - nezačalo to moc dobře, zvuk byl strašidelný - postupně se to naštěstí zlepšilo a před pódiem se utvořilo málo vídané kolečko a lidi se mohli zbláznit. Taky mě málem hlava upadla u těch nasekaných kytar, které „vkusně“ doplňují kulometné sypanice a téměř až melodické rify. 2 zpěváci co vypadají jak ňácí hopeři lítali po pódiu jak zběsilí, jednomu z nich u posledního válu dokonce vypověděly hlasivky, tak moc se do toho opřel a vžil. Tohle bylo prostě parádní rozloučení s CZ publikem, hoši díky a třeba si ten konec ještě rozmyslíte, na DC scéně budete dost chybět.

Po DxIx už to nedávám, jsem znaven jak sviňa a letím na pivo. Přišel jsem tak o závěrečnou taškařici v podání GWAR, což mě dodnes mrzí, zvlášť když jsem pak potkal rodinu Hunterových od hlavy k patě od červené barvy – jejich povídání o tom, že „krev“ stříkala všude a ze všech zúčastněných—a to nejen ze členů GWAR co v přestrojení vypadají jak želvy nindža, ale taky z dalších postav, které se na pódiu objevily (z těch hlavně) – byla to směska různých historických postav a invalidů, prostě prej hrozná sranda a neuvěřitelná podívaná. Příště už si takový cirkus ujít nenechám. Každopádně hudebně prej nuda, dle slov paní Hunterové hráli furt tu jednu písničku několikrát dokola.

Během řádění GWARu jsme s Mr. Kořalíkem dali dokupy sestavu lidí, která se s námi vydala na místní diskotéku. Tento den (resp. pozdní večer) krom alko radovánek se zde ovšem neudálo nic moc zajímavého, snad jen krom „jazykového“ znásilnění Mr. Kořalka jednou neodbytnou opilou metloškou. Nic netušící nejprve přišel o zbytek piva a pak dostal minutového hubana - byl tak zkoprnělý překvapením, že se ani nestačil bránit. K ránu jsme pak disko párty rozpustili a vydali se porozhlédnout do pivního stanu ve stanovém městečku. Po cestě jsme stačili probudit pár hlídačů VIP stanů s tím, že hledáme Frantu Pěničku, že mu musíme říct, že se mu narodila dcera. Tato imaginární postava (a marné hledání dotyčné osoby) nás poté provázela ještě následující 2 dny. V pivním stanu už moc lidí nebylo, jen dlouhý stůl Frantíků chrochtajíc do megafonu, moc jim to ale nešlo. To paní Hunterová jim ukázala, jak se dělá growling po česku a po babsku - a překvapení Frantíci čučeli jak z Ajfelofky. Poté jsem si megafon ještě vypůjčil, abych s jeho pomocí našel Frantu Pěničku, leč bez úspěchu. Kolem půl 7 ráno už toho bylo opravdu dost a vydáváme se na kutě, vždyť zítra (resp. Dnes) je taky den…

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]