[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]

Brutal Assault 2011
* čtvrtek 11. 08. 2011: I Divine, Nervecell, Frontside, Sworn Enemy, Uneven Structure, Comeback Kid, Hecate Enthroned, Sylosis, Horse The Band, Skeletonwitch, Threat Signal, Unexpect, Asphyx, Kreator, Suicidal Tendencies, Motörhead, Morbid Angel, Septicflesh, Exhumed, Týr, Tsjuder
* pátek 12. 08. 2011: Excrementory Grindfuckers, Cannabis Corpse, Dordeduh, Your Demise, Benighted, First Blood, Debustrol, Ram-Zet, Svart Crown, Scar Symmetry, Hail Of Bullets, Decapitated, Gorod, Kypck, The Exploited, Katatonia, Exodus, The Dillinger Escape Plan, Satyricon, Soilwork, Cathedral, Mayhem, Dew-Scented, Einherjer
* sobota 13. 08. 2011: Blood Red Throne, A Pale Horse Named Death, Trigger The Bloodshed, Absu, Seventh Void, Draconian, Kvelertak, Exivious, Skyforger, Forbidden, Haemorrhage, Genitorturers, Blood For Blood, Vader, Turisas, Cryptopsy, As I Lay Dying, Anathema, Sepultura, Triptykon, Kataklysm, 1349, Khold, Ahab, Dagoba
11.-13.8.2011, areál Vojenské pevnosti Josefov - Jaroměř (CZ)
3. den (sobota)

Probouzím se v totálních mrákotách někdy po poledni a čučím kolem sebe, ve stanu jsem pořád sám. Tomu se říká protažený (nebo přetažený?) večírek! Pan Zahradník je kdo ví kde a Filipa poté potkávám téměř na stejném místě, u jakého jsem ho v 8 ráno opouštěl – jen s tím rozdílem, že se kolem stánku potácí, nepřítomný pohled, půlku zvětralého piva si vylívá do bot a vůbec mě nepoznává. S tímto individuem asi dnes moc do řeči nebude.

Žaludek se ozývá, nutně ho musím někde zaplnit, 3 dny na zlatavém moku, zeleném salámu a levném víně dělají své. Volám starému známému – Jirkovi „Kardiakovi“, zrovna s partijou sedí v ňáké fajn restauračce v blízké Jaroměři. Vydávám se za nima a brzy toho lituju. Znaven se snažím o rychlý krok, žel marně, navíc si parta jedlíků vybrala snad tu nejvzdálenější vývařovnu od areálu. Navíc navigace dotyčnými nebyla taky úplně přesná (když si někdo splete Penny Market s Albertem, těžko vědět kudy kam), takže na místo se dostávám snad za hodinu a úplně na konci svých sil - a navíc v době, když už čekající skupinka byla po jídle. Chvíli sem měl po té cestě pocit, že jdu do jiného města, taková to byla dálka. Nakonec ale šťastně zasedám, dávám kofču na ex a objednávám konečně něco normálního k snědku (polívka + steak). S Jurou se po jídle domlouváme na poměrně rozumné věci - zpět vzít taxíka. Nakonec to bylo nejlépe utracené páďo na celém festu, kdybych totiž nejel taxikem, jsem na cestě zpět do areálu ještě teď.

První bandou závěrečného dne jsou pro mě staří dobří známí - španělští patologové HAEMORRHAGE. Jejich show nasáklá krví vždy potěší. Bohužel zvuk a výkon byl ovlivněn jako už poněkolikáté tím, že nebyli kompletní. I přesto potvrdili, že umí a jejich taneční gore grind byl zdařilým startem do sobotního programu (pravda, v půl 5 odpoledne malinko pozdní start).

Po nich vystoupivší GENITORTURERS z USA byli pro mě velkou neznámou, ale hned od prvních tónu poměrně velikým překvapením. Dost ulítlá bandička (jak muzikálně, tak vzhledem a pódiovou show), která má ve svém středu hned 2 osoby něžného pohlaví, předvedla velice nevšední podívanou. Pro fanoušky SM praktik a jiných úchyláren to musel být vrchol festu :). Ale i hudebně to bylo (jak říká klasik) „zajímavé“. Velice originální a psycho industrial/electro metal, spousta opravdu vydařených pasáží, od měkčích pasáží až po opravdu těžkotonážní náser – sečteno, podtrženo – jedna z nejzajímavějších kapel na celém festu.

Dalším ovšem nemastným a neslaným HC z USA byli BLOOD FOR BLOOD. Já chci pořádnou HC činku, letos se mi v tomto stylu bohužel něčeho pořádného nedostalo (resp. jsem určitě něco propásl).

Po nich ale už špička EU death metalu – polští králové VADER. Před mnoha léty evropská jednička, posléze trošku již vyčpělá kapela. Už jsem je celkem dlouho neslyšel a tak byl zvědav na jejich aktuální formu. No a překvapení bylo veliké. VADER to nasypali se 100% přesností a precizností, tak jak ve svých nejlepších létech. Vždycky jsem si myslel, že Docenta za bicíma (budiž mu země lehká) nelze nahradit, ale opak je pravdou. Ještě poměrně „čerstvý“ přírůstek v kapele Pawel to sypal s tak neskutečnou lehkostí, že dalekozrací jedinci museli debatovat o použití bicího automatu. Frontman Peter je už dnes pravděpodobně žijící legendou (minimálně pro naše severské sousedy) a je to zcela pochopitelné – jeho charisma září daleko mimo vymezené pódium. Jeho vokál ani za ty léta nezchřadl a některé starší fláky (musím se přiznat, že ty novější neznám) zněly jak z CD. Ještě poslechnu kultovou „Carnal" a spokojeně můžu na škopka. VADER nezklamal, spíše naopak.

Následující komedie v podání TURISAS a jejich „viking metal“ nás může tak maximálně rozesmát, jdeme na dalšího škopka, je třeba se řádně posílit, vždyť nás čeká vrchol soboty.

Tím bezesporu byli kanadští hyperblastoví zabijáci CRYPTOPSY, u nás podomácku zvaní Kryptokočky. Poslední deska je taková všelijaká, mile překvapil nový zpěvák se zlatem v hrdle, zato nemile překvapily některé songy a jejich „moderní" pasáže, včetně melodických zpěvů. Naštěstí kluci kanadští pochopili (pravděpodobně ze všech těch negativních ohlasů všude kolem), že tohle teda není to pravé ořechové hodné jejich jména a naživo nás od podobných experimentů ušetřili. Prostor tak dostaly hlavně starší fláky, především pak z desek "None So Vile" (prostě kult!!!), "Whisper Supremacy" a "...And Then You´ll Beg", zkrátka lepší výběr válů snad ani nešel, jen škoda, že nezaznělo něco i z debutní "Blasphemy Made Flesh", teda leda že bych se přeslechl :-). Jak již bylo zmíněno, záhrobní vokál hřměl celým areálem, kytary správně nařezané a zároveň melodické a technické, takhle se prostě hraje ten nejrychlejší technický brutal death metal, holt Kanada! Kapitolou samou o sobě jsou samozřejmě bicí a za nimi snad ani netřeba představovat božského Floa, jednoho z nejrychlejších (ne-li úplně NEJ) a nejšílenějších bicmanů, min. na této planetě. Poslech této celé sypanice/taškařice prostě musí na každém zanechat stopy, na méně otrlých jedincích možná stopy doživotní :). Po vystoupení Dillingeru jsem si nemyslel, že by je někdo mohl překonat, ale stalo se, tohle prostě byl takový nával energie, že by se na to dařilo pařit do druhého dne. Bravo hoši, děláte mi radost (jako už naživo po několikáté :)), poslední deska je odpuštěna - a s čistým svědomým můžu Kryptokočky pasovat coby nej kapelu celého BA festu 2011. Odcházím na škopka, po nich už prostě nemůže přijít nic lepšího…a v uších mi stále zní klavírní intro závěrečné hitovky „Phobophile“…

Metalcorové AS I LAY DYING a rock/doomové ANATHEMA vynechávám, po kanadské smršti bych asi neudržel pozornost ani 5 minut. Věnujeme se tedy alespoň pokecu s přáteli a pivním radovánkám (jak jinak :-)).

Brazilské křováky alias legendu SEPULTURA si ale nemůžu nechat ujít. Kapela, která ovlivnila spoustu jiných kapel, ale také hudební cítění a směřování milionů lidí na této planetě (včetně mé maličkosti), zde vystoupila již loni, jenže kvůli změnám v programu nakonec nečekaně odehrála již ve čtvrtek, což spousta jejich fans nesla s velkou nelibostí, zvlášť když na ně třeba přijeli až v pátek a tudíž viděli h….., resp. nic. Proto pořadatelé coby náplast za loňský "průser" pozvali letos Sepču znovu a dali jim moc hezký (a zasloužený) čas, tedy v sobotu večer v hlavní čas. No a k letošnímu setu můžu napsat to samé, co k tomu loňskému. „Nová“ Sepultura, tedy sestava bez bratrů Cavalerů, s černošským zpěvákem Derrickem včele, mě prostě baví (min. naživo) a potvrzuje svoje kvality. O starých kultovkách, tedy doby do CD "Roots" netřeba moc hovořit, to jsou prostě úžasné vzpomínky na mé pubertální léta. Ale i nové songy (tedy období po "Roots", resp. po odchodu Maxe Cavalery) jsou takto naživo super, zábavné, agresivní, prostě zralé k "zapaření si". Závěr setu (několik opravdových megakultovek po sobě) strhává početné obecenstvo k naprosté šílenosti, v kotli se to vaří jak při gurmánských slavnostech. Jsou to prostě profící, kteří ví, co dělají, proč to dělají a pro koho to dělají. A tak to má být.

Poslední kapelou letošního festu, kterou jsem stačil shlédnout, byli kanadští KATAKLYSM. Kapela, která prošla poměrně výrazným vývojem, si stále drží svůj vysoký standard a dobré jméno. I když už to není ten naprosto zvěrský okultistický mega brutal hyperblast (zlaté časy s opravdovým magorem zpěvákem Sylvainem alias půlka 90. let), ale spíše rychlý a melodický death metal. Stále má však širokou základnu fans a ti to vždy dávají pod pódiem náležitě najevo, nejinak tomu bylo i tentokrát. Poslední desky „Kakáčů“ už nějak nestačím sledovat, připadají mi všechny stejné, ale živá produkce je stále fajn poslech, především pak pozorovat charismatického frontmana Maurizia, jak pumpuje do lidí v kotli přívaly energie a "manipuluje" s nimi dle libosti (trošku vzpomínka na jejich hitovku "Manipulator of Souls“ :)). Kapela se již definitivně odstřihla od své divoké minulosti, tedy starších desek, které ovšem jediné snesou tolik užívanou nálepku „Northern Hyperblast“, čímž ovšem samotná banda malinko zapadá do šedi průměrnosti. Škoda, pár takových songů-vzpomínek na „zlaté časy“ by se slušelo. Ale abych zbytečně moc nehanil, set to byl výborný, vypalovačky jedna za druhou, některé refrény zpíval dav s Mauriziem, až z toho mrazilo v zádech. Jejich necelých 40 minut ultra sypaček a melodií uběhlo jako voda a je konec.

Ze zbývajících kapel mě už nic moc netáhlo (krom Dagoby, která kvůli problémům na cestě byla přesunuta až úplně na konec playlistu, tedy na 3 hodinu ranní – a to už i pro mě bylo nereálným úkolem), takže šup něco k snědku a pivko. Hlad mě dotáhl až ke stánku s čínskými nudlemi a nakonec jsem nelitoval své absence u dvou hlavních pódií, protože u tohoto stánku se postupně začalo tvořit pódium třetí, později familiárně nazvané coby „Noodless stage“ :). Těžko popisovat, to se musí vidět!

Prostě jeden pohodový šikmooký prodavač nudlí vzal do ruky akustickou kytaru, společně s mikrofonem ji napojil na malé repráčky a do přihlížejících metalových hlav napálil několik českých zlidovělých táborákových písní zpívaných typicky asijským akcentem. U songu "Stánky" (jak trefné k jejich prodejnímu stánku) jsem se málem pochcal smíchy! Brzo bylo před stánkem plno, lidi začali s týpkem sborově zpívat a někteří (většinou ti v mírně pokročilém alko-stádiu) začali pařit, udělali kotel a jelo se klasické kolečko, prostě „true fans“ :). Každý song sklidil monstrózní (a zasloužený) aplaus a stále víc a víc lidí se shlukovalo k tomuto „3. stagi“. Sice jsem nevydržel až do konce Ťongova setu, pevně ale věřím, že byl několikrát přivolán zpět pro přídavek a že následně prodej nudlí vzrostl min. o 300% :). Krásná tečka za festem.

Pak už jen dávám pivko a pokec, přijíždí šofér Kuba Ginger a hurá zpět k domovu. Letošní Brutal byl opět vydařený a jak jinak než „brutal“! Už teď se těším na další ročník! Sííí ja dééér!

[ Reef ]

[ 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 ]